Různí představitelé Evropské unie v nedávné minulosti opakovaně zdůraznili, že Česká republika je v současnosti tím východoevropským státem, který se zdá být nejlépe připraven na vstup do unie. Zároveň ale někteří představitelé unie vyjádřili podiv nad kritickými postoji některých českých politiků, především ministerského předsedy Václava Klause, vůči unii. Není divu. Minulá Česká vláda sice na oficiální úrovni o členství v unii poměrně razantně usilovala, ale různá Klausova prohlášení, stejně jako i některé body ve volebním programu Občanské demokratické strany, vskutku musely mezi evropskými činiteli vzbuzovat rozpaky. Jeden z nich dokonce prohlásil, že pokud Česká republika vidí Evropskou unii z pozic britských euroskeptiků, nemá smysl, aby do unie vstupovala.
ODS ve svém programu sice zdůraznila, že pod jejím vedením Česká republika přijme všechna legislativní a hospodářská opatření nezbytná pro vstup do unie, ale zároveň se vyjádřila proti dalšímu zvyšování pravomocí orgánů unie a proti nadřazenosti zákonů unie zákonům národním. Václav Klaus pak během volební kampaně, ale i před ní, učinil celou řadu kritických prohlášení na adresu unie; například, že je proti jednotné evropské měně a placení společných evropských daní.
Koaliční spojenci ODS jsou ve svých prohlášeních opatrnější. Občanská demokratická aliance se například ve svém volebním programu vyjádřila, že zvyšování pravomocí unie závisí okolnostech. Jan Kalvoda v minulém roce dokonce poměrně ostře napadl Václava Klause právě za jeho různá prohlášení na adresu unie a varoval, že Klausovy postoje by mohly ohrozit či zpomalit přijetí České republiky do unie.
Klausovy postoje vůči unii jsou vskutku přinejmenším ambivalentní. On i jeho strana, a jím vedená vláda, sice vstup do unie prosazují, ale pokud si dáme dohromady nejrůznější prohlášení českého ministerského předsedy a již citované pasáže volebního programu ODS, z ideje Evropské unie příliš mnoho nezbývá. Je se pak možné tázat, proč do unie, která o tolik přesahuje Klausovo minimalistické pojetí, chce český ministerský předseda vůbec vstupovat. Pokud bychom uznali argument, že to Klaus myslí s unií v podstatě dobře, lze namítnout, že opakovaná kritika unie představiteli státu, který není členem– pouze se o členství v unii formálně uchází–je nevhodná přinejmenším z diplomatických důvodů. Jeden z evropských komisařů nedávno v tomto kontextu poznamenal, že to není Evropská unie, kdo se chce připojit k České republice.
Nedávný volební úspěch sociálních demokratů může do určité míry zlepšit šance České republiky na přijetí do Evropské unie. Sociální demokraté jsou jedinou parlamentní stranou, která nenechává nikoho na pochybách, že to se vstupem do unie myslí vážně. Volební program strany poznamenává, že sociální demokraté se ztotožňují se všemi principy, na kterých je unie vybudována, a dokonce zdůrazňuje, že program strany je plně zakotven v programu unie. Sociální demokraté nemají žádný problém s nadřazeností evropských zákonů zákonům národním.
Je jasné, že tento bezvýhradný souhlas se vším, co unie reprezentuje, nemusí být nezbytně správný a nemusí dokonce ani mít podporu většiny obyvatel. Zároveň je ale jasné, že dokud neproběhne o členství v unii skutečně kvalifikovaná celospolečenská diskuse a referendum, je postoj sociálních demokratů, především z hlediska zahraniční politiky, přijatelnější nežli postoj ODS a ministerského předsedy.
Jestliže Česká republika již oficiálně deklarovala, že má o vstup do unie zájem, musí se snažit o vstup do té unie, která existuje. Unie nebude provádět žádné zásadní změny ve svém směřování pouze proto, aby vyhověla české kritice. Pokud bude Česká republika chtít změny prosadit, může tak činit teprve jako člen unie –teprve tehdy, až skutečně poznáme, jak unie funguje takříkajíc zevnitř.
Sociální demokraté, jak se zdá, toto vědí, a bude v zájmu České republiky, pokud využijí svého nově nabytého vlivu k tomu, aby v té oblasti zahraniční politiky, která se týká možného vstupu do unie, zazníval z České republiky jednotnější hlas.
Lidové noviny – 9. 7. 1996