Nová kapitola ve vývoji ODS i české politiky?

Slova ministra zahraničí a místopředsedy Občanské demokratické strany Josefa Zieleniece volající po větší názorové pluralitě uvnitř naší největší strany vzbudila zasloužený rozruch. S tím, jak se za Zieleniece postavilo i několik dalších významných politiků ODS, zazněly dokonce i názory o vnitrostranickém puči.

Zatímco takzvaný puč je pouhou mediální bublinou na senzacechtivém horizontu okurkové sezóny, je zřejmé, že Zieleniecova slova předznamenávají novou kapitolu ve vývoji ODS a pravděpodobně i české politiky. Při analýze Zielenciova vystoupení je nutné si odpovědět na tři „proč“: proč právě taková výzva, jakou Zieleniec učinil, proč ji učinil právě Zieleniec, a proč nyní.

ODS byla vytvořena jako strana schopná akce, organizovaná okolo pragmatického Václava Klause. Bylo to právě Klaus, kdo se odvrátil od
horizontálně organizovaného Občanského fora dívajícího se především za sebe a vytvořil skutečnou dopředu se dívající stranu s pevnou vertikální strukturou a hierarchií. ODS byla ideálním politickým nástrojem v období
ekonomické transformace. V období, kdy se mnohé věci jevily černobíle, jevila se její politika, ztělesňovaná nejlépe právě Klausem, jako srozumitelná, kompetentní a důvěryhodná.

S tím, jak se ale společnost začala vynořovat z období transformace, stávala se stále naléhavější potřeba začít mluvit politickým jazykem, který by lépe vyjadřoval multidimenziálnost a barvitost post-transformační reality. ODS, se svým centralistickým pojetím stranické organizace a monolitní image, pojednou
jakoby začala selhávat v komunikaci s občany. Klausova kompetence a jistota se stále více začaly jevit jako arogance a tento image arogance ulpíval i na ODS jako celku. Mnoho lidí, kteří by jinak volili ODS se v nedávných volbách přiklonilo k jiným stranám, mezi nimi i Občanské demokratické alianci, která je občas označována jako „ODS s lidskou tváří.“ A právě vytvoření této „lidské tváře“, tedy snaha přizpůsobit se komplexním podmínkám post-transformační reality, je obsaženo v Zieleniecově volání po „otevřenější a přijatelnější“ tváři ODS.

Nejedná se o nic jiného nežli o snahu smýt z ODS pravě onu image přílišné sebejistoty, nedostatku vnitřní demokracie, a občasné arogance–tedy image,. který, jak se zdá, přiměl mnoho voličů, aby se od jinak úspěšné strany odvrátili. Pokud by ODS, jako strana, mohla svým vnitřním pluralismem do určité míry vyvážit některé negativní stránky Klausova osobního stylu, mohla by z toho mít prospěch nejenom ODS samotná ale i sám ministerský předseda. Zieleniecova výzva v neposlední řadě reprezentuje i nástup talentovaných politiků, které ODS vychovala, a kteří nechtějí dále živořit ve stínu svého dominantního předsedy.

To, že je mluvčím této skupiny politiků právě Zieleniec, má též své důvody. Zieleniec je již nějakou dobu viděn jak uvnitř ODS, tak koaličními partnery ODS, tak i opozicí, jako alternativa vůči Klausovi. Nebylo náhodou, že při vyjednáváních o nové vládě a jejím předsedovi padlo tolikrát právě Zieleniecovo jméno. Nejenom, že je ministr zahraničí viděn jako smířlivější politik a jako osoba se schopností spojovat spíše než rozdělovat lidi, s nimiž pracuje, ale jeho názory jsou blíže politickému středu. Jeho názory na stěžejní problém zahraničněpolitický–Evropskou unii–jsou mnohem vstřícnější nežli antagonistický postoj ministerského předsedy. Zieleniec je také viděn jako politik stojící blíže populárnímu Prezidentu Václavu Havlovi. Zieleniec sám v poslední době pravidelně předstihuje Klause v žebříčcích popularity.

Pro to, že se Zieleniec a ostatní politici ODS ozvali právě nyní, existuje několik důvodů. ODS se ve světle volebních výsledků a nadcházejících voleb do Senátu ocitla vnitřně pod značným tlakem. Je zřejmé, že se něco musí stát–něco, jako například otevření strany různým názorovým proudům. Některé zprávy ze zákulisí ODS ale naznačují, že Václav Klaus při formulování vládního prohlášení víceméně trval na vnitrostranické vládě železné ruky a názory lidí jako Zieleniec nebyly příliš brány v úvahu.

Koneckonců to, že Zieleniec považoval za nutné vystoupit se svými názory v době, kdy je ministerský předseda na dovolené, napovídá mnohé o stavu vnitrostranické demokracie uvnitř ODS. Je pravděpodobné, že kdyby byl Klaus přítomen, Zieleniecovy návrhy by jím byly promptně kritizovány a smeteny se stolu a mnozí z ostatních politiků ODS by jen těžko hledali odvahu Zieleniece podpořit.

I při zběžném pohledu je jasné, že ODS i Klaus sám mohou mít z případné změny stylu ODS pouze prospěch. Ve většině velkých politických stran na Západě běžně existují frakce či názorové proudy, aniž by to nezbytně ohrožovalo jejich integritu. Občané a voliči mohou být k ODS shovívavější, pokud budou více vidět do stranického zákulisí, kde je pluralita názorů může přesvědčit o tom, že naše nejsilnější strana není pouhým nástrojem a vykonavatelem vůle jediného politika.


Svobodné slovo – 8. 8. 1996

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..