Nejdůležitějším rysem druhého kola senátních voleb je podle mého názoru to, že se vytvořila účelová, mnohobarevná aliance jak opozičních tak menších koaličních stran namířená proti Občanské demokratické straně. Výsledkem je to, co už téměř nikdo neočekával: mnohobarevný senát. Jak lidovci tak Občanská demokratická aliance dosáhli ve volbách výrazného úspěchu především proto, že jejich kandidáty tam, kde čelili kandidátům ODS, disciplinovaně podpořili voliči Sociálních demokratů a mnohdy zřejmě i komunisté. Totéž platí i naopak. Mnozí kandidáti ČSSD byli, jak se zdá, nakonec zvoleni především díky podpoře nejen komunistů ale i voličů lidovců a ODA.
Dalším důležitým signálem, který volby vyslaly, je, že nedošlo k zásadnímu posunu na politické scéně. Koalice sice vyhrála většinu křesel, ale bylo tomu tak z velké části díky většinovému systému, který znevýhodňuje extremistické strany. Sociální demokracie se z druhého kola vynořila s téměř stejným počtem křesel jako ODS. Pokud by se měly konat předčasné volby do dolní sněmovny, vrátily by se do hry obě extremistické strany. Jak výsledek senátních voleb, tak nízká účast (nevíme přesně, co si myslí oněch 65% voličů, kteří volby bojkotovali) činí z předčasných voleb pro ODS, a koalici obecně, značný risk.
Skutečnými vítězi senátních voleb jsou především obě menší koaliční strany.
Ty, podle logiky většinového systému, měly být znevýhodněny. Zejména Josef Lux se stává v mnoha ohledech nepsaným vítězem voleb. Byl to právě on, kdo voliče opakovaně varoval, že Senát dominovaný ODS by nebyl dobrý. Výsledky voleb posílí pozici lidovců uvnitř už beztak chatrné koalice.
Z hlasů proti ODS také vytěžila, stejně jako ve volbách do Sněmovny, ČSSD.
Sociální demokraté, jak se ukazuje, nemají stabilní voličskou základnu. První kolo bylo pro ČSSD velkým neúspěchem. Teprve protestní hlasy kola druhého vynesly ČSSD opět těsně za ODS. Znamená to, že ČSSD se ještě stále opírá nejen o pozitivní podporu, ale těží především z negativních postojů mnoha voličů . To ale neznamená, že se takoví voliči ztotožňují s jejím programem.
Nejdůležitějším jevem obou kol voleb, je propastně nízká účast. Ta do jisté míry podemílá legitimitu Senátu. Bude tedy hodně záležet na první generaci senátorů, zdali se jim podaří ze Senátu učinit respektovanou instituci. Tito senátoři ale, alespoň ze začátku, budou pracovat s poněkud chatrným mandátem.
Svobodné slovo – 25. 11. 1996