Vážená paní starostko Liano Janáčková,
Váš odvážný návrh, jak v naší malé zemi vyřešit romskou otázku, mě velmi zaujal. Je tak jednoduchý a přitom účinný! Když se našim Romům u nás nelíbí, přispějme jim na letenky do Kanady! Nutno říci, že i když jste svůj návrh, podle svých vlastních slov, myslela humánně a dobře, Nobelovu cenu míru za něj nejspíš asi nedostanete. To víte, ten Západ! Co oni vědí o demokracii…
Váš návrh není také zcela originální: možná si ještě vzpomenete na jistého Adolfa Hitlera, který nám Čechům chtěl zaplatit cestu až do Patagonie, neboť nás nechtěl přímo plynovat. Nechtěl, abychom mu tady kradli a dělali ostudu.
Když jsem přemýšlel, jak Vám nejlépe vysvětlit podstatu Vašeho návrhu (neboť se mi zdá, že jste ho ne zcela domyslela), napadalo mě následující. Představte si například, paní starostko, že se Nám nelíbí Váš „kratky ostravsky přizvuk“. Prostě Nám, lidově řečeno, leze na nervy. Děláte si svou práci, to ano, ale ten přízvuk…Nějak moc Nám připomíná ten polský, jako by jste ani nebyla tady od nás…
A protože Nám tak vadíte, chceme Vám udělat humanitární nabídku. Vystěhujte se! My Vám rádi zaplatíme letenku nebo lístek na vlak–to kdyby jste chtěla jen do Polska. Že jste nic neudělala ani Vy, ani většina z těch, kdo mluví s tím krátkým přízvukem? My to přeci s Vámi myslíme dobře. A navíc si nejsme jisti. Nemá snad Ostrava největší kriminalitu z celé České republiky?
Nás, občanů s normálním přízvukem, je více nežli vás. Takže byste Nám raději měla věřit! Že se Vám nikam nechce, že jste tady doma? Možná. Třeba si to ale rozmyslíte, když Vás přestaneme obsluhovat v restauracích a Vaše děti, pokud nějaké máte, posadíme ve škole do posledních lavic. To, aby nám tím svým krátkým přízvukem nekazily ty naše, normální…
Zvažte to. Tvrdí se, že ať už se odstěhujete kamkoliv západním směrem, bude se s Vámi zacházet lépe. Co oni tam vědí o krátkém přízvuku a jak Nám tady leze na nervy. A protože My tady budeme všichni konečně mluvit jenom tím správným přízvukem, budeme se prý konečně schopni lépe domluvit. (I když, popravdě řečeno, Nám, hnědovlasým, taky docela vadí takoví ti blonďatí a černovlasí.) Je sice pravděpodobné, že nás, kvůli svým předsudkům, zpátky do té Evropy asi nevezmou, ale aťsi! Nebyli jsme tam čtyřicet let, nemusíme tam přeci být ani teď.
S pozdravem,
Jiří Pehe
Nová Přítomnost – 22. 8. 1997