Mezi hospodářskými potížemi, které sužují naší ekonomiku, a současnou krizí východoasijských ekonomik zdánlivě neexistuje mnoho podobností. Ve skutečnosti se jedná v obou případech především o krizi správy věcí veřejných i podnikových, tedy té oblasti, pro kterou se v angličtině používá mnohovýrazový pojem „governance“.
Jak u nás, tak ve východní Asii (tak i v mnoha dalších transformujících se společnostech) rozvoj hospodářství narazil do zdi nevyhovujících politických institucí a mechanismů či zastarávajících společenských vazeb. Jinými slovy: za krizí ekonomik často stojí nerozvinutá politická kultura, která vytváří neprůhledné
právní prostředí a brání růstu občanské společnosti.
Příčiny toho, že politická kultura a systém politických institucí nedokáží držet tempo s rychlým hospodářským růstem, se mohou lišit v závislosti na konkrétním vývoji v té které zemi a tradicích. Některé východoasijské ekonomiky se například vyvinuly ve společenském prostředí, které klade velký důraz na rodinu či klanové vztahy. V počátečních fázích překotné hospodářské transformace působilo takové institucionální prostředí–v kombinaci s tradicemi podnikavosti a pracovitosti, a při poměrné izolovanosti od mezinárodního prostředí–příznivě. Postupem času ale bylo stále zřejmější, že rychlá hospodářská expanze si vyžádá též modernizaci politických institucí a celého systému „governance“.
To se ovšem v mnohých z těchto společností, které byly po tisíce let zakořeněny v neměných sociálních tradicích, daří jen velmi těžko. Navzdory tomu, že si jejich ekonomiky–stále intenzivněji zapojované do globálních hospodářských vztahů–vyžadovaly průhlednost právních, podnikových a společenských vztahů, vyvinuly se jejich politické systémy přinejlepším k různým formám „řízených demokracií“ či
osvíceného autoritářství. Vztahy jak uvnitř takových politických systémů tak uvnitř hospodářství zůstaly založeny spíše na pokrevním či klanovém příbuzenství než na občanském principu.
Politické a institucionální prostředí, založené na takových vazbách, stejně jako prostředí založené pouze na stranických vazbách, ale nemůže garantovat další hospodářský rozvoj. Proč? Především proto, že mnohá z těch rozhodnutí, která je třeba dělat pouze na základě kritérií efektivnosti a nestrannosti, jsou činěna na základě personálních preferencí a politických afiliací. Banky tak například zcela nevyhnutelně akumulují nesplatitelné dluhy, neboť jejich půjčování a investiční aktivity nejsou podřízeny neosobním kritériím. Podniky nejsou často řízeny těmi nejschopnějšími, ale spíše těmi, kteří jsou nějakým způsobem personálně svázaní
s jejich majoritními vlastníky.
Nepotismus, favoritismus, rozsáhlá korupce a neprůhledné právní prostředí jsou plozeny především pomalým rozvojem občanské společnosti a právního státu, přičemž oba pojmy spolu úzce souvisí. Občanská společnost se na Západě začala vyvíjet právě tehdy, kdy pád absolutistických režimů umožnil vytváření právního a politického prostoru pro svobodnu interakci a sdružování občanů. Základním identifikačním principem moderních západních společností se postupně stával právě princip občanský, který zatlačil do pozadí kmenové, klanové a nacionální vazby.
Moderní západní společnosti jsou komplexní organismy, ve kterých právní stát nejen důsledně garantuje politické a občanské svobody všech jednotlivců, ale také stanovuje jasná, průhledná pravidla politické a hospodářské hry, která jsou závazná pro všechny. Politické procesy, jako jsou nadnárodní integrace a vytváření globálních pravidel hry, si vynucuje především hospodářská globalizace. Jsou ale též působeny tlakem ze zdola, tedy růstem nadnárodní občanské společnosti, do které například patří různé mezinárodně působící zájmové organizace a profesní sdružení. Tento proces je možný právě především díky tomu, že základním principem identifikace moderních společností se stává princip občanský.
Ve východní Asii a v mnohých východoevropských zemích, včetně té naší,
zatím ještě stále neexistují jasná kritéria politické a hospodářské soutěže. Klanové a rodinné vazby typické pro politiku a hospodářství východní Asie, či netolerantní, přepartajničtěná a přeideologizovaná politická kultura typická pro východní Evropu vedou k prorůstání politiky s byznysem. Právo je účelově ohýbáno nebo pomíjeno, neboť klany (ať už rodinné či politické) mohou vzkvétat pouze v prostředí právní neprůhlednosti.
Základní lekce z krizí východoasijských ekonomik či té naší jsou tedy poměrně jasné. V globalizujícím se ekonomickém a politickém prostředí moderního světa se dnes poměrně rychle ukáže, který z nově se vynořujících „tygrů“ světové ekonomiky má právo si tak skutečně říkat. To zda transformující se společností skutečně uspějí, závisí především na tom, zda svůj úkol dokáží pojmout komplexně. Tedy, zda svou hospodářskou dynamiku dokáží doprovodit modernizací politických institucí, včetně například depolitizace státní správy. A zda dokáží vytvořit skutečně tolerantní a demokratickou politickou kulturu opírající se o občanskou společnost a rozvinutý právní stát.
Lidové noviny – 11. 3. 1998