Sborník statí nazvaný „Etnické menšiny ve střední Evropě“, který pod vedením sociologa Ivana Gabala připravila skupina renomovaných autorů, se bezpochyby stane jedním z nejvýznamnějších referenčních děl svého druhu. Na dvou stech čtyřiceti stranách najdeme historické, právní a sociologické analýzy problematiky, která stála a stojí u zrodu nejkrvavějších konfliktů moderních evropských dějin.
Protože kniha je určena především českému čtenáři , její podstatná část je věnována problémům etnických menšin v Čechách. Jedná se o pohled důkladný a důrazně historizující. Již z tohoto důvodu by si práci Gabalova autorského kolektivu měli prostudovat přinejmenším všichni ti, kteří v českém tisku občas publikují emocionální, ale faktograficky často chybné nebo neúplné komentáře k problémům etnických menšin v české historii dvacátého století.
V tomto kontextu je obzvláště zajímavá kapitola věnovaná historickému, právnímu a společenskému kontextu menšin v České republice, kterou uvádí Václav Kural krátkým ale poučným textem analyzujícím přeměnu ČSR v ryze národní stát.
Stať Vladimíra Mikuleho analyzující postavení národnostních menšin v České republice z pohledu českého práva je užitečná zejména pro svou informační hodnotu.
Patrně nejzajímavější kapitolou celé knihy je pak esej Ivana Gabala nazvaná “Etnické klima české společnosti”. Gabal v ní nabízí zajímavé, místy až fascinující sociologický pohled na to, jakým způsobem jsou etnické menšiny vnímány dnešní českou společností. Užitečné je zejména to, že Gabal koreluje postoje k menšinám s postoji k integračním procesům v Evropě.
Další část knihy je věnována podrobným analýzám situace vybraných etnických menšin v České republice: Němcům, Polákům, Slovákům a Romům. Následují kapitoly věnované situaci etnických menšin v sousedních zemích: Polsku, Maďarsku a Slovensku. Gabal opět nabízí zajímavý úhel pohledu, když nabízí analýzu slovensko-maďarských vztahů a problému maďarské menšiny v SR z hlediska hodnocení české veřejnosti.
Samostatná kapitola je věnována zasvěcenému pohledu Ferdinanda Kinského na situaci etnických menšin a menšinovou politiku v zemích EU. Posledních sto stran knihy se zabývá konfliktem v Bosně a Hercegovině. Zejména tato analýza je poučná pro všechny, kdo se snaží porozumět současnému konfliktu v Kosovu.
Samostatná analýza historického pozadí situace v Kosovu v knize chybí, což je trochu na škodu celkovému vyznění sborníku. Vzhledem k tomu, že Gabal dokončil svou předmluvu ke knize na konci ledna 1999, a že etnické čistky v Kosovu již v té době probíhaly a intervence NATO začala krátce poté, zvýšila by analýza kosovské situace celkovou hodnotu knihy. Pokud jde o aktuálnost knihy, bude vnímavému čtenáři jasné, že jednotlivé texty byly dokončeny v různých obdobích a že aktualizace některých textů těsně před vydáním knihy by z ní učinila ještě zajímavější dílo, než kterým už je.
Ačkoliv je zřejmé, že se autoři nemohli zaměřit na všechny etnické menšiny ve středoevropském prostoru, analýza situace etnických menšin v rumunské Transyslvánii a zakarpatské Ukrajině mohla být zajímavým přínosem zejména z komparativních důvodů. Transylvánie, stejně jako zakarpatská Ukrajina, byly po staletí integrálními součástmi středoevropského prostoru. Zakarpatská Ukrajina byla dokonce po určitou dobu částí Československa. Kniha se pouze okrajově dotýká problémů maďarské menšiny v Transylvánii v závěru kapitoly o menšinách v Maďarsku. V kapitole o Slovensku je situaci etnických Maďarů věnováno mnoho místa, ale chybí analýza situace slovenských Romů.
Sborník je přínosný zejména v kontextu vytváření integrované Evropy a v kontextu pokračujících etnických válek na Balkáně. Konfrontován s komplikovaným předivem vztahů mezi většinami a etnickými menšinami v zemích, které aspirují na brzké členství v EU, mnohý čtenář se pravděpodobně zeptá, zda je projekt sjednocené Evropy vůbec reálný. Střední Evropa, zatížená nejrůznějšími předsudky a historicky podmíněnou xenofobií, je v podobě EU konfrontována s vyspělým multikulturním a multietnickým prostředím. Četba sborníku nečiní odpověď na otázku, zda se postkomunističtí středoevropané dokáží takovému prostředí přizpůsobit o nic lehčí.
Naopak, složitost problémů etnických menšin ve střední Evropě, tak jak jí kolektiv autorů vedený Gabalem nastiňuje, je spíše důvodem k určité skepsi.
(Ivan Gabal a kolektiv: “Etnické menšiny ve střední Evropě”, Nakladatelství G plus G, Praha 1999, 241 stran).
Neviditelný pes – 2. 6. 1999