Horní komora českého parlamentu stojí na rozcestí. To, jak se postaví k navrhovaným změnám ústavy z dílny společné komise opozičně-smluvních stran a k novému volebnímu zákonu, do značné míry odpoví na otázku, zda má existence Senátu nějaký smysl. Pokud jde o ústavní změny, zdá se, že kritické množství Senátorů pochopilo, že podpořit opozičně-smluvní paskvil, který na jedné straně nesmyslně omezuje pravomoci prezidenta a na straně druhé ignoruje oprávněné požadavky Senátu na zvýšení jeho pravomocí, by jen posílilo politickou a ústavní bezvýznamnost horní komory. Jedinou cestou ke zvýšení prestiže Senátu je jasné odmítnutí ústavních změn schválených opozičně-smluvní většinou v poslanecké sněmovně a aktivní práce na smysluplné, ucelené reformě ústavy, která by zahrnovala i posílení role horní komory.
Místopředseda Občanské demokratické strany Ivan Langer, jeden z členů společné opozičně-smluvní komise, se dal slyšet, že ODS už uvažuje o dalších ústavních změnách, například o zrušení Senátu a o zavedení přímé volby prezidenta. Langrova slova jsou jasnou hrozbou na adresu Senátu: když nám odmítáte schválit naše ústavní změny, tak vás zrušíme! Jsou ale též výrazem frustrace. Jestliže Senát je natolik nepovolný, že odmítá orazítkovat změny ústavy, které si přejí opozičně-smluvní strany, co s ním?
Zrušit Senát se zdá být téměř nemožné. Šlo by o ústavní změnu, kterou by museli schválit samotní senátoři a o jejich jinak obdivuhodné poslušnosti vůči stranickým sekretariátům lze v tomto bodě pochybovat. Ústavní „experti“ ODS už ale ukázali, že dokáží být vynalézaví. Zrušení Senátu by jistě bylo požadavkem, pro který by nebylo těžké sehnat masivní veřejnou podporu, pokud se zaobalí přesně do toho populistického jazyka, ve kterém ODS exceluje. Dokázal by Senát například odolat petici požadující referendum o jeho existenci podepsanou statisíci či miliony občanů?
Pokud Senát schválí nový volební zákon, který zavádí de facto většinový systém pro volby do Sněmovny, dojde na slova Prezidenta Havla: Senát si pod sebou uřeže větev, na které sedí. Koneckonců, na co potřebujeme dvě komory volené v podstatě stejným způsobem? A pokud by, jak naznačuje Langer, doplnila ODS tlak na zrušení oslabeného Senátu ve veřejnosti velmi populárním požadavkem na přímou volbu prezidenta, bude Senát pod dvojnásobným tlakem. Jedním z „politologických“ argumentů některých našich politiků totiž je, že přímá volba prezidenta nedává smysl v zemi s dvoukomorovým parlamentem.
V Senátu se tedy momentálně odehrává bitva o mnohem více než jenom
o jeden balíček ústavních změn a o nový volební zákon. Jde o smysluplnou existenci horní komory a v obecnější rovině o charakter české demokracie. Pokud Senát najde odvahu skutečně fungovat jako nadstranický strážce ústavnosti a určitých morálních principů, vydobude si nakonec i podporu veřejnosti. Pokud bude jednat podle přání stranických sekretariátů, není ho potřeba.
Literární noviny 24 – 7. 6. 2000