Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že Občanská demokratická strana by v podzimních regionálních volbách zvítězila v osmi ze třinácti krajů, ve kterých se volby budou konat, zatímco Čtyřkoalice by zvítězila pouze ve dvou. Zbytek by si rozdělili sociální demokraté a komunisté. I když ODS vede v některých krajích jen těsným rozdílem a volební preference se mohou v jednotlivých krajích ještě měnit (například proto, že velké množství voličů zůstává nerozhodnuto koho volit), Čtyřkoalice by v krajských volbách mohla utrpět ve svých důsledcích velmi nepříjemnou porážku.
Zdá se, že předáci čtyřkoaličních stran si zatím dostatečně neuvědomují, že krajské volby budou z mnoha důvodů důležitější než volby senátní, v nichž jsou šance Čtyřkoalice na úspěch podstatně lepší. Mocenské rozložení v nových krajích totiž do značné míry ovlivní šance jednotlivých stran na úspěch v parlamentních volbách v roce 2002. Politická formace, která bude ovládat ten který kraj, bude v lepší pozici než ostatní strany během volební kampaně v roce 2002 už například proto, že bude viditelnější a bude mít lepší přístup do regionálních sdělovacích prostředků. Z hlediska voličské psychologie bude strana, která bude ovládat většinu krajů v České republice, věrohodnější, než strany, které se v krajích neprosadí.
Navíc i kdyby v parlamentních volbách v roce zvítězila strana, která nemá potřebné mocenské zázemí v krajích, bude mít taková strana velké problémy s prosazováním svého volebního programu na centrální úrovni.
V některých zemích dokonce politické strany raději vzdají vládnutí na centrální rovni, pokud se neprosadí ve většině krajů v regionálních volbách. Posledním takovým příkladem byla rezignace italského premiéra D’Alemy poté, co jeho levicová koalice prohrála v regionálních volbách ve většině regionů.
Čtyřkoalice, která v průzkumech veřejného mínění pravidelně předstihuje jak ODS tak ČSSD na centrální úrovni, přípravu na regionální volby zatím žalostně zanedbala. Voličům se od Čtyřkoalice především nedostává poselství, ze kterého by bylo naprosto jasné, že Čtyřkoalice bude v krajích kandidovat jako jeden subjekt se společnými kandidátkami. Navíc Čtyřkoalice trestuhodně vyčkává s formulací společného programu a vytvořením jasné zastřešující struktury, na jejímž vrcholku by stála jedna osobnost reprezentující celou Čtyřkoalici. I když vzhledem k názorové pluralitě a odlišné historii stran uvnitř Čtyřkoalice je vytvoření společného vedení, které stojí nad jednotlivými stranami, obtížné, liknavost v této otázce může Čtyřkoalici způsobit vážné problémy.
Pokud by se totiž naplnily předvolební průzkumy a ODS by vyhrála v podstatně větším počtu krajů než Čtyřkoalice, budou mnozí voliči Čtyřkoalici v dvouletém období před parlamentními volbami vnímat jako méně důvěryhodný subjekt než ODS. To může zahájit výrazný přesun voličských preferencí středově a pravicově laděných voličů od Čtyřkoalice směrem k ODS. Navíc vítězství Čtyřkoalice třeba jen v polovině krajů by tuto formaci, která zatím jako celek nikdy nevládla, legitimizovalo coby vlády-schopný subjekt. Pokud by Čtyřkoalice zvítězila pouze v těch krajích, kde jsou silní křesťanští demokraté (což naznačují současné průzkumy), vyvolalo by to též otázky (nejen u voličů ale i v samotné KDU-ČSL), zda je Čtyřkoalice vůbec životaschopná.
V senátních volbách bude Čtyřkoalice v lepší pozici než ve volbách krajských, protože dvoukolový volební systém hraje Čtyřkoalici do karet.
Zejména tam, kde se v druhém kole bude rozhodovat mezi kandidáty ODS a Čtyřkoalice, či mezi kandidáty ČSSD a Čtyřkoalice, budou (jak už jsme viděli v minulých senátních volbách) voliči opozičně-smluvních stran spíše volit navzájem proti sobě—tedy ve prospěch kandidáta Čtyřkoalice. V krajských volbách efekt druhého kola ovšem schází a Čtyřkoalici nakonec může zbýt pouze naděje, že jí vítězné strany tam, kde nezvítězí sama, přizvou do regionální vládnoucí koalice. Psychologický efekt skutečnosti, že to není Čtyřkoalice, kdo ve větším počtu krajů hraje prim, ale že jsou to její političtí soupeři, může samozřejmě dále poškodit již beztak chatrný image tohoto uskupení. Formulace společného programu a vytvoření společného vedení až po regionálních volbách pak už nemusí Čtyřkoalici nijak výrazně pomoci.
Hospodářské noviny – 31. 8. 2000