Od začátku příštího roku, kdy začnou skutečně fungovat nově vytvořené kraje, bude muset česká stranická politika přistoupit na nová pravidla hry. Čtrnáct nových krajů bude představovat čtrnáct nových mocenských center, která se budou dělit o vliv a rozhodování s centrální vládou. Ještě zajímavější budou dopady decentralizace na fungování politických stran. V těch sice krajské organizace většinou fungují už nyní, ale až dosud neměly žádnou skutečnou mocenskou bázi. Bylo sice například důležité, zda strany mají v tom či onom regionu silnou nebo slabou voličskou základnu, ale v konečném součtu bylo pro politiky ze stranického centra poměrně snadné ovlivňovat složení i chování regionálních delegací na stranických sjezdech. Strany, ovládané mocnými centrálními grémii, tak až dosud fungovaly spíše na modifikovaném principu demokratického centralismu, než jako vnitřně pluralitní politická uskupení.
Představme si nyní, že dosavadní průzkumy veřejného mínění správně předpovídají výsledky krajských voleb, a že například sociální demokraté
zvítězí pouze ve dvou ze třinácti krajů, ve kterých se volby budou v listopadu konat. Takový neúspěch vládní strany téměř automaticky oslabí autoritu centrálního grémia a zároveň velmi posílí politiky v těch regionech, kde strana zvítězí. Ti se budou na rozdíl od současného stavu moci opírat ve svých jednáních s centrálním vedením strany o dosažený volební úspěch a mocenskou základnu, kterou jim vládnutí v kraji propůjčí. Pro případně autoritativně laděné vůdce strany v Praze bude velmi obtížné používat stejných metod, kterých až dosud používali k potlačení svých oponentů.
Změní se postupně též způsob, kterým se místní politici prosazují do centrálních grémií. V současnosti ještě stále záleží především na tom, jaké vztahy mají politici v regionech s mocnými politiky v centru. V budoucnosti bude na vůli či nevůli centrálních politiků záležet méně. Stranické vedení si bude jen těžko moci dovolit ignorovat oprávněné nároky těch regionálních politiků, kteří budou vládnout v krajích. Tyto nároky úspěšných regionálních politiků budou pak pochopitelně ještě silnější, pokud strana nebude úspěšná na celostátní úrovni. Ve svých důsledcích se jedná o pozitivní vývoj: vnitřní pluralizace českých politických stran, které se polistopadoví politici z pražských stranických center zatím většinou bránili, bude nyní vynucena institucionální reformou, na níž má velkou zásluhu naše směřování do Evropské unie.
Nová přítomnost – 10. 10. 2000