Mezinárodní konference Forum 2000, která se v polovině října už počtvrté konala pod záštitou prezidenta Václava Havla na pražském Hradě, vyvolala již tradičně dva druhy reakcí: na jedné straně obdiv nad světoznámými osobnostmi, které se do Prahy sjely, i nad některými příspěvky přítomných myslitelů; na straně druhé jisté rozpaky nad celkovým smyslem podobných setkání.
Jedním z důvodů pro takovou kritiku může být, že mnozí komentátoři nevidí, že podobné konference nejsou a nemohou být jakýmisi továrnami na výrobu praktických řešení, která spasí svět. Intelektuální reflexe rozporuplných procesů, kterými prochází industriální a post-industriální svět na přelomu tisíciletí, není sama řešením. Spíše jenom vytváří klima potřebné k tomu, abychom pochopili, kde a jak řešení hledat.
Samotné Forum 2000 navíc nemůže být viděno a posuzováno pouze na základě individuální ročníků. Už v roce 1997, kdy Havel spolu s dalšími mysliteli Forum inicioval, bylo rozhodnuto, že konferencí bude pět a budou dohromady tvořit jeden celek. Proces globalizace je jevem natolik rozporuplným a mnohovrstevnatým, že jej nelze posuzovat pouze na jedné úrovni. A tak se jednotlivé ročníky konference zabývaly různými aspekty globalizace, od jejího vlivu na politiku až po roli vzdělání, duchovních hodnot a kultury, které posuzovala konference letošní.
Sám Havel přirovnal skepsi, která pořádání konferencí Forum 2000 doprovází, k situaci v disidentském ghetu v dobách komunismu. Tehdejší intelektuální odpor vůči normalizační moci a pravdivá reflexe skutečnosti též zdánlivě nedával smysl. Podle Havla ale nelze hledat a bránit pravdu podle toho, zda to může přinést užitek tady a teď. Jde o princip. A přesně o to jde též při trpělivé reflexi složitého procesu globalizace, navzdory skepsi těch, kteří chtějí vidět okamžitý užitek takové reflexe.
Respekt – 23. 10. 2000