Rozhodnutí Ústavního soudu zrušit podstatné části novely volebního zákona, kterou prosadily v minulém roce společnými silami občanští a sociální demokraté, je další ranou pro autory opoziční smlouvy. Z hlavních bodů této smlouvy tak nezbývá v podstatě nic. Jasné vítězství čtyřkoalice v senátních volbách na podzim minulého roku znamenalo konec nadějí opozičně-smluvních stran omezit ústavní pravomoci prezidenta a České národní banky. ODS navíc přišla o místo předsedy Senátu a šance Václava Klause na získání úřadu prezidenta se výrazně zmenšily. Zákon o ČNB z dílny opozičně-smluvních stran bude s velkou pravděpodobností též Ústavním soudem odmítnut. Kromě vrcholných postů v Poslanecké sněmovně tak poslední dividendou opoziční smlouvy pro ODS byla už jen možná změna volebního zákona.
Ta byla politickými inženýry opozičně-smluvního týmu vymyšlena tak, aby zvýhodňovala velké strany a poškodila strany malé. Strana, která by získala přes 30 procent hlasů, tak mohla za určitých okolností získat většinu křesel v dolní sněmovně. Naopak strany, které by získaly méně než 15 procent hlasů, mohly skončit bez jakéhokoliv poslaneckého zastoupení. Zjevná nespravedlnost, vtělená do nového systému v zájmu takzvané politické stability, byla ještě umocněna zákonem o politických stranách, který změnil pravidla stranického financování tak, že stání příspěvek stranám se nejen výrazně zvýšil, ale měl navíc být určován nikoliv už především podle získaných hlasů ale podle počtu získaných křesel v parlamentu. Jinými slovy: křesla, která by si velké strany díky nespravedlivé volební aritmetice „naloupily“ na úkor stran menších, by si ještě nechaly státem bohatě zaplatit.
Ústavní soud logicky učinil tomuto machiavelistickému pojetí politiky přítrž. Je nyní na ODS, aby zvážila, co pro ní ještě v opoziční smlouvě zbývá. Pokud jde o ČSSD, ta může mít z rozhodnutí Ústavního soudu jenom radost, protože nový volební zákon byl pro ní vážným nebezpečím. Zrušení nového volebního systému bude ale mít dopady i na čtyřkoalici.
Malé strany se v ní spojily nejen proti opoziční smlouvě ale částečně i proto, že se obávaly dopadů volebního systému preferujícího strany velké. Je možné, že zrušení tohoto volebního systému, a z něho vyplývající další oslabení opoziční smlouvy, může zejména větší strany „čtyřky“ vést k názoru, že tuto koalici již nepotřebují.
Jakkoliv je rozhodnutí Ústavního soudu v zájmu české demokracie, zakládá též na možnou ústavní krizi. Interpretace rozhodnutí se budou různit, ale zdá se, že neznamená automatický návrat k volebnímu systému, který byl pro volby do sněmovny používán až do roku 1998. Nový volební zákon už vstoupil v platnost a zrušená ustanovení tedy bude zřejmě nutné nahradit novými. Interpretační nejasnosti by mohla vyvolat skutečnost, že ta ustanovení volebního zákona, která se týkají voleb do sněmovny, měla nabýt účinnosti až od 1. ledna 2002. Je tedy otázkou, zda ustanovení předešlého zákona vztahující se na volby do sněmovny neplatí přinejmenším až do konce tohoto roku.
Pokud by parlament musel přijmout namísto zrušených ustanovení pravidla nová, může dojít k politické a ústavní krizi. ČSSD již téměř jistě nebude chtít spolupracovat s ODS na takové novele, která by pro ni byla opět nevýhodná. Spíše v tomto bodě najde společný jazyk se 4K. Jasná většina ve prospěch toho či onoho řešení ale vůbec nemusí vzniknout. Navíc Senát, který v případě volebních zákonů nemůže být sněmovnou přehlasován, a v němž mají většinu 4K a nezávislí, neschválí nic, co by bylo proti zájmům 4K. Může se tedy stát, že pokud bude vskutku zrušená pravidla nahradit novými, rok, který na přijetí takových pravidel zbývá, nebude stačit a nebude tedy podle čeho volit.
V zájmu politických stran samozřejmě bude se domluvit. Každé řešení bude ale nahrávat především 4K. Sněmovna buď přijme takovou novelu, kterou Senát kontrolovaný 4K přijme, anebo nebude novela přijata včas. V každém případě se zdá, že pro opozičně-smluvní partnery končí jejich snahy účelově změnit volební pravidla fiaskem, zcela v duch sloganu, „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.
Právo – 25. 1. 2001