1. Jak hodnotíte další prodlužování opoziční smlouvy?
Opoziční smlouva je dnes už jenom prázdná slupka bez obsahu. Její hlavní programové síle—to jest spolupráce obou stran na takových změnách ústavy a volebního zákona, které by oslabily jejich politické protivníky—se ve světle výsledků senátních voleb a rozhodnutí Ústavního soudu už nenaplní. V tomto okamžiku tedy není jasné, proč ODS jednoduše smlouvu nevypoví a nezačne se chovat jako normální opoziční strana. Nemuselo by to vůbec znamenat vyvolání předčasných voleb. Dalším udržováním opoziční smlouvy ODS pouze vytváří dojem, že jejím představitelům jde o několik mocenských pozic v čele dolní komory parlamentu a možná i o záruky, že akce „čisté ruce“ nedopadne na prominentní členy ODS.
2. Co to přinese ČSSD a ODS a co naší společnosti?
Další trvání opoziční smlouvy nepřinese naší společnosti nic pozitivního.ČSSD nemůže skutečně naplnit většinu slibů, které učinila během posledního jednání o osudu smlouvy, hraje pouze o čas. Pro důležité projekty, které se týkají našeho přibližování k Evropské unii má navíc ČSSD podporu čtyřkoalice. Pro českou společnost i pro samotnou ČSSD by bylo mnohem užitečnější vidět, že ODS se chová jako skutečná opozice. Vezměte si například aféru okolo návrhu kubánské rezoluce z dílny ministra zahraničí Jana Kavana. Je to ukázka naprosté schizofrenie udržované opoziční smlouvou. ODS tvrdě kritizuje Kavanův záměr odsoudit americké sankce vůči Kubě, ale kromě křiku nic neudělá. Opoziční smlouva jí totiž znemožňuje, aby se chovala jako normální opozice, která dá vládě v takové situaci nůž na krk. Je tudíž navzdory svému křiku za Kavanovo chování spoluodpovědná. Další udržování opoziční smlouvy je ovšem výbornou zprávou pro čtyřkoalici, které to zvyšuje preference.
3. Vidíte i nějaká pozitiva, která přineslo či přináší spojení ČSSD a ODS?
Jedno možné pozitivum je, že máme poměrně stabilní vládu. Potíž je v tom, že stabilita nemůže být vykoupena beztrestností vlády a politickou korupcí. Tvrdím, že všeho, čeho bylo dosaženo díky opoziční smlouvě, mohlo být účinněji dosaženo, kdyby menšinová vláda ČSSD byla pod tlakem skutečné opozice. Vláda by se musela chovat odpovědněji a ubylo by politické i ekonomické korupce. Znamenalo by to ovšem, že by se někteří lidé z ODS museli na jedno volební období vzdát výhod moci. Toho bohužel nejsou schopni.
3. Poněkud věštecká otázka – vydrží opoziční smlouva skutečně až do voleb 2002?
Nevydrží. Pokud ODS a ČSSD nechtějí riskovat krutou porážku v rukou čtyřkoalice, budou se muset nejpozději několik měsíců před volbami přestat chovat jako siamská dvojčata a začít voličům předvádět, že jsou odlišné. Opoziční smlouva navíc není skutečně smlouvou mezi dvěma stranami, ale smlouvou mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem. A Zeman, jak víme, odchází z čela ČSSD. Může Špidlu nutit k jakým chce slibům,, ale nakonec to bude Špidla a jeho tým, kdo rozhodnou.
4. Přivítal jste zrušení volebního zákona Ústavním soudem. Jak si představujete volební zákon, podle nějž by se mělo v budoucích volbách hlasovat? (Jaké by měly být jeho hlavní parametry?)
Volební zákon by měl ctít ústavu, což znamená, že by neměl být dalším lišáckým pokusem obejít ústavou předepsaný systém poměrného zastoupení. Tento systém si žádá, aby strany byly v parlamentu, pokud jde o počet mandátů, zastoupeny procentuelně v míře odpovídající zhruba jejich procentuelní podpoře u voličů. Znamená to, že není možné vytvořit velký počet volebních obvodů a používat koeficienty pro přepočet hlasů na mandáty, které poměrnost zastoupení zkreslují.
Myslím, že ideální by bylo mít čtrnáct volebních obvodů, které se kryjí se současnými kraji a použít čistý d’Hondtův koeficient.
5. V Česku se rodí nová politická strana středu. Jakou má podle vás šanci uspět? (Podílel byste se sám na činnosti takové strany?)
V politickém středu je velké množství voličů, kteří nemají koho volit. Jsou nespokojeni se všemi současnými parlamentními stranami a přivítali by stranu, která by se pokusila politiku rehabilitovat. Potenciál takové strany je tedy velký, ale musí to být uskupení, které nabízí pozitivní alternativu vůči současnému politickému marasmu. Musí se tedy dívat dopředu a nabízet věcná řešení nahromaděných problémů, nikoliv prázdné ideologické poučky. Musí se též vyhnout jakýmkoliv handlům, které nadřazují mocenské výhody zájmům voličů. Nemůže se vymezovat negativně, jak to například zatím činila čtyřkoalice. Pokud by nová strana byla schopna s pozitivní vizí přijít, asi bych se na její práci podílel.
6. V souvislosti s koncem mandátu Václava Havla se objevil zcela revoluční návrh zrušit u nás prezidentskou funkci. Souhlasil byste s tím?
Vždy znovu žasnu nad novátorskými snahami některých českých politologů. V každé západní demokracii existuje hlava státu—ať už monarcha nebo prezident. Je tomu tak z dobrých důvodů. Přesunout prezidentské pravomoci například na hlavu Senátu porušuje princip oddělení mocí, na kterém demokracie stojí. Některým českým politologům, kteří ostatně činí takové návrhy především z důvodů osobních záští, bych doporučil, aby nejprve absolvovali skutečná studia politologie na nějaké západní universitě nebo alespoň na Západě strávili třeba rok. Velmi by jim to pomohlo přinejmenším v tom, že by přestali šířit nesmysly.
7. Situace okolo ČT se uklidnila. Není však nynější konstelace se špatným zákon a bez zvolené rady horší než počáteční stav před stávkou?
Neřekl bych, že je situace horší. Hlavní přínos revolučního dění okolo české televize byl ten, že se k životu probudila občanská společnost. V každé demokracii je možné obejít nebo zneužít sebelepší zákon, pokud občané nechají politikům příliš mnoho prostoru a nekontrolují je. Nový zákon sice není dobrý, ale mám zato, že politici si nyní dají mnohem větší pozor na snahy televizi politicky ovládnout. Mnohem nebezpečnější jsou opakované, méně nápadné pokusy některých politicky a ekonomicky mocných lidí ČT zničit a pak zprivatizovat. Toto jsou lidé, kteří myslí jen na své zájmy, nebo jsou zkorumpováni do té míry, že si už principiální chování nemohou dovolit. V každém případě to tito lidé s demokracií nemyslí dobře. Občanská společnost by měla být vůči nim v neustálém střehu.
8. Před rokem jsme spolu hovořilo o českém působení v NATO. Tvrdil jste, že stále ještě stojíme mimo a tak nás vnímá i Brusel. Změnilo se za rok něco anebo jsme zůstali stále tak trochu venku?
Celkově jsme v rámci NATO ještě stále spíše na okraji a to hlavně naší vlastní vinou. Problémem není jen příliš pomalá transformace armády, ale i různé zahraničně-politické iniciativy, které ve svých důsledcích jdou proti našim spojencům. Chovali jsme se tak částečně už během krize v Kosovu a dobrým příkladem stejných neduhů je i nepochopitelná Kavanova kubánská iniciativa. Jinak lze ovšem říci, že se armáda přes všechnu kritiku přece jen trochu zprofesionalizovala a dobře se projevuje i v různých mírových misích.
Moravsko-slezský den – 14. 3. 2001