V roce 1991 Václav Klaus vystupoval jako přesvědčený liberál, u něhož převažovalo odhodlání reformovat českou společnost nad osobními zájmy a touhou po moci. Byl to pro-akční politik, který vyzařoval vůli ke změně a svou energií a novými myšlenkami strhnul značnou část společnosti.
Dnes je Václav Klaus, použijeme-li výrazu jeho opozičně-smluvního partnera, opotřebovanou „politickou ojetinou“. Změnil se v konzervativního populistu, u kterého převládá nechuť ke skutečným změnám, a který kromě vymýšlení politických mýtů (sarajevský atentát, standardní versus nepolitická politika) a chytlavých sloganů (opoziční smlouva, toleranční patent, duhová koalice) už několik let nenabídl nic nového. Moc Klausovi zachutnala natolik, že v podstatě veškeré jeho úsilí v posledních letech je zaměřeno na různé mocenské kalkuly a hrátky. Též se zdá, že současný Václav Klaus není schopen chápat změny, které se celosvětově odehrávají díky procesu globalizace.
MF Dnes – 15. 6. 2001