Vážený pane profesore,
historie bude k Vašemu dosavadnímu politickému odkazu pravděpodobně mnohem shovívavější, než Vaši současní kritici, k nimž patřím. Většina přehmatů a chyb politiků transformační éry se rozpustí v oprávněných odkazech na nesmírnou složitost postkomunistických reforem, které nakonec vyústily v úspěšný přechod k demokracii a tržnímu hospodářství. Budete bezpochyby vnímán jako člověk, který tento pohyb k demokracii pomohl uvést v život a byl v rozhodujících letech v jeho čele.
Historie má ovšem naneštěstí i svou odvrácenou tvář. Je často nemilosrdná k těm, kteří nedokáží včas odejít–například proto, že je v jejich rolích „uvězní“ historické okolnosti, zalíbení v moci, či představa, že to bez nich nejde. Mohou se tak nakonec stát postavami tragickými nebo tragikomickými. Ilustrativní v tomto smyslu je osud druhého československého prezidenta Eduarda Beneše.
Ve svých šedesáti letech– i přesto, že jste nepřetržitě už jedenáct let společně s Prezidentem Václavem Havlem jednou ze dvou hlavních postav české politiky–zdánlivě nemáte žádný důvod stát se politickým důchodcem. Potíž je v tom, že Vy i Václav Havel, s nímž jste svedl mnoho ideových soubojů o podobu naší nové demokracie, jste politiky nestandardního období postkomunistické transformace, které je u konce. Do standardních podmínek standardní evropské politiky, kam Česká republika–i díky Vám–na začátku třetího tisíciletí vstupuje, se ani jeden z Vás příliš nehodí. Je možné argumentovat, že stejně jako Václav Havel i Vy v roli politika již několik let přesluhujete. Zatímco ale Havlovo účinkování v politice automaticky skončí s koncem jeho prezidentského mandátu v roce 2003, Vy budete muset takové rozhodnutí učinit sám.
K Vašim šedesátinám mi tedy nezbývá než Vám přát, abyste v roli politika už neslavil své příští kulaté výročí, tedy pětašedesátiny. Jinak se vystavíte nebezpečí, že se jenom zrychlí proces, který začal již před nějakou dobou—totiž degradace Vašeho historického odkazu, který je dnes ještě stále založen na tom, že jste se v prvních fázích transformace z různých důvodů stal symbolem změn i garantem sice kontroverzního ale zároveň civilizovaného rozdělení Československa, a že jste politickým soupeřem, nad kterým se těžko vyhrává.
S přáním všeho nejlepšího do dalších let a s dobře míněnými, jakékoliv ironie prostými, slovy „děkuji, odejděte“,
Jiří Pehe
Sborník ODS – 19. 6. 2001