Jedním z důvodů klesající podpory české veřejnosti pro vstup do Evropské unie je celková rozplizlost diskuse o EU. Pochopit, jak unie opravdu funguje, a proč tak funguje, vyžaduje nejenom vůli absorbovat velké množství informací, ale i schopnost skutečné porozumět smyslu demokratických integračních procesů, ze kterých byla česká společnost na čtyřicet let vyřazena. Ti, kteří o EU diskutují v médiích, zejména pak čeští politici, často doplácejí nejen na svůj vlastní „demokratický deficit“ a pohodlnost při seznamování se s tímto složitým tématem, ale i na to, že většina kvalitní literatury o EU existuje zatím jen v cizích jazycích. Někteří politici tak ve svých sděleních o unii často jen ideologicky mlží, aby zakryli svou vlastní neznalost; jiní naopak využívají svého informačního náskoku před občany k demagogické manipulaci s veřejností.
Dalším důvodem je účelovost, s jakou politické strany komunikují své názory na EU. Ačkoliv všechny vědí, že naše členství v EU bude mít nejen především výhody ale též některé nevýhody, zamlčují buď jedny nebo druhé v závislosti na tom, zda je jejich celková orientace eurooptimistická nebo euroskeptická. Proevropská sociální demokracie a stejně proevropská čtyřkoalice tak ponejvíce mluví jen o výhodách a často trivializují možné nevýhody vstupu, jakož i různé nedostatky EU samotné. Občanští demokraté zase nenechají na EU nitku suchou, ale přitom jedním dechem alibisticky dodávají, že ke vstupu do EU nemáme alternativu.
Co si z toho má průměrný občan vybrat? Jisté je pouze to, že jak ČSSD tak čtyřkoalice jsou ve svých názorech na EU méně neupřímné než ODS, protože navzdory slabé argumentační výbavě to se vstupem do unie míní nepochybně vážně. Navíc přece jen občanům občas pokusí osvětlit i nějakou tu možnou nevýhodu vstupu či problém, se kterým se potýká samotná EU. Selhávají zejména v tom, že nedokáží přesvědčivě ukázat, že výhody vstupu daleko předčí jeho nevýhody. Jejich europtimismus tak zůstává poněkud bez obsahu, což má naneštěstí pro většinu Čechů, tradičně nedůvěřivých vůči prázdným heslům, nádech propagandy.
Občanská demokratická strana, která reprezentuje euroskeptickou linii, si v tomto ohledu počíná chytřeji. Začíná to už pojmoslovím. Její předáci například tvrdí, že vlastně vůbec nejsou euroskeptičtí, ale jen eurorealističtí. Když jsou kritizování, že jejich neustálá kritika EU je kontraproduktivní, brání se, že coby eurorealisté nedělají nic jiného, než že EU vidí „realisticky“—tedy i s chybami, a že jejich oponenti chtějí zadusit skutečnou domácí diskusi.
Potíž je v tom, že ODS v poslední době nabízí už jen kritiku EU. Jediným argumentem ODS ve prospěch vstupu zůstává poraženecky znějící tvrzení, že „ke vstupu neexistuje alternativa“. Nedozvíme se ovšem proč. Zato obvykle následuje dlouhý výčet nevýhod vstupu i nedostatků samotné EU. ODS občany například varuje, že EU je socialistickým molochem, že trpí vážným demokratickým deficitem, že vstup pro nás může být ekonomicky nevýhodný, či že se v unii můžeme rozpustit jako kostka cukru v kávě. Dozvídáme se též, že členství v EU může vrazit bezpečnostní klín mezi nás a Spojené státy, nebo že usilování o vytvoření skutečné politické unie je utopistické. EU prý musí zůstat společenstvím suverénních států—tedy vlastně něčím, čím byla naposledy před třiceti lety, kdy začal posun k politické unii s federativními prvky.
Proč ale vlastně ODS oficiálně podporuje náš vstup do organizace, na které její politici nemohou najít nic dobrého? Není poněkud licoměrné na jedné straně opakovat, že ke vstupu neexistuje alternativa, ale na straně druhé občany přesvědčovat, že je tato „alternativa“ učiněným peklem?
Vždyť žádný přední politik ODS už několik let neřekl o EU nic skutečně pozitivního! Pokud to ODS myslí se svou podporou pro vstup vážně, měli by se její předáci pokusit nám alespoň jednou vysvětlit, v čem podle nich výhody vstupu vlastně spočívají. Pokud žádné opravdu nemohou najít, měli by jednoduše odhodit ono alibistické „neexistuje alternativa“ a otevřeně se proti našemu vstupu postavit.
Mělo by to několik výhod. Tak především, proevropsky smýšlející voliči by nebyli zbytečně mateni a nemuseli by se po volbách opět divit, že ODS dělá něco jiného, něž co slibovala před volbami. Karty na politické scéně by tak byly jasně rozdány a diskuse o EU by byla srozumitelnější. V lepší pozici by byla i samotná ODS. Až se bude rozhodovat o našem vstupu v referendu, nemusela by předstírat, že přesvědčuje voliče o tom, že mají hlasovat pro vstup, zatímco by jim vlastně všemi silami vysvětlovala, proč je vstup špatný.
MF Dnes – 7. 9. 2001