Čeští kritici konference Forum 2000, jejíž poslední, pátý ročník–tentokrát na téma lidských práv a hledání globální odpovědnosti–skončil před několika dny na pražském Hradě, rádi tvrdili, že to byl elitní projekt, který měl jen máloco do činění se skutečnými zájmy malého státu, jakým je naše země. Někteří čeští komentátoři a politici zase s gustem ironizovali výzvy Prezidenta Václava Havla, jednoho z duchovních otců konference, k hledání globální odpovědnosti jako plytké moralizování a povrchní idealismus.
Ve světle mezinárodní situace po teroristickém útoku na Spojené státy se mnohé tyto názory jeví jako ignorantství. Rychlost, s jakou byl útokem na Ameriku zasažen celý svět, včetně České republiky, potvrzuje to, co nositel Nobelovy ceny Elie Wiesel a Havel chtěli říci, když se před sedmi lety v Hirošimě shodli na potřebě pořádat Forum 2000. Tedy, že žijeme v planetární civilizaci, která je stále více navzájem propojena. A že je přinejmenším nutné pojmenovat výzvy, které z tohoto procesu plynou.
Někteří kritici ovšem přece jenom vykročili za hranice českého provincionalismu a nabízeli i pádnější argumenty. Tvrdili například, že konference o výzvách globalizace je do jisté míry zbytečná, protože žádná konference sama o sobě nemůže eliminovat různá nebezpečí, včetně globálního terorismu, která z procesu globalizace plynou. Radikálnější skeptici dokonce namítali, že podobné konference generují jen prázdný „globální tlach“. Někteří zase upozorňovali, že Forum 2000 nenabízí žádná skutečná řešení, pouze klade otázky. Bylo možné též zaslechnout kritiku toho, že konference, které se účastní lidé, jenž nespojuje jedna profese či specializace, je jen jakousi postmoderní mozaikou nesouvisejících názorů.
Všechny tyto domnělé nedostatky projektu Forum 2000 lze jistě uznat jako oprávněné; zároveň je ovšem též lze—paradoxně–vidět i jako jeho největší přednosti. Už samotný tento rozpor poukazuje k podstatě pražských setkání. Ta si vždy kladla za cíl být především zrcadlem současného civilizačního vývoje. Jestliže diskuse během pěti ročníků konference Forum 2000 byly pro mnohé lidi znepokojivě nejednoznačné a rozporuplné, splnil projekt už tímto svůj cíl. Byl totiž dosti přesným odrazem znepokojivé nejednoznačnosti a rozporuplnosti vývoje současné lidské civilizace. Jestliže nenabízel vždy odpovědi, mohlo to jednoduše znamenat, že mnohé výzvy pramenící ze současného civilizačního vývoje dokážeme popsat, ale nemáme na ně zatím odpovědi. I to je cenné poznání.
V rámci expandujícího průmyslu intelektuální reflexe se na nejrůznějších místech světa konají ročně desetitisíce konferencí, které se zabývají všemožnými obory lidské činnosti a specifickými problémy. Je přitom nutné rozlišovat mezi různými úrovněmi a cíly takových setkání. Jsou konference, jako například summity Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, nebo skupiny G7, které nabízejí řešení některých palčivých globálních problémů. Na intelektuální reflexi při těchto setkáních není příliš prostoru.
Setkání, která se pokoušejí na běh současného světa podívat globálně a přitom zároveň z různých, často rozporuplných, úhlů pohledu, je poměrně málo. Navíc i tato setkání—například Světové ekonomické forum v Davosu—jsou často z větší části omezena na jednu nebo dvě profesní skupiny, například ekonomy či politiky. Forum 2000 se vždy snažilo o opak—o vytváření intelektuálně a kulturně co nejpestrobarevnějšího prostoru,v němž mohou být v rámci diskuse pojmenovány hlavní výzvy a nebezpečí procesu globalizace, aniž by Forum 2000 muselo zároveň nabízet hotová řešení.
Právě z tohoto důvodu se pražských setkání účastnily významné světové osobnosti nejen z nejrůznějších zemí a kultur, ale i ze zdánlivě nesouvisejících oborů. U jednoho stolu se tak setkávali filozofové, náboženští představitelé, teologové, sociologové politologové, ekonomové, politici, vědci, umělci i novináři. To, co vzešlo z jejich diskusí o různých výzvách procesu globalizace, mohl vskutku být pro někoho postmoderní guláš, pro jiného ovšem fascinující konfrontace nejrůznějších pohledů na složitý proces současného civilizačního vývoje.
Forum 2000 bylo od začátku především „prostorem“—prostorem mezikulturního, mezináboženského a interdisciplinárního dialogu. Je dokonce možné argumentovat, že jeho největší síla spočívala právě v kulturní, náboženské a disciplinární různorodosti účastníků. Ukázalo, že navzdory často proklamovanému střetu civilizací, existuje mezi příslušníky různých kultur a náboženství poměrně široká shoda o základních hodnotách lidstva. Tyto shodné pohledy byly koneckonců sumarizovány v závěrečné, tzv. Pražské deklaraci. Ta zároveň vyzývá k reformě některých předních světových institucí, jako je například Organizace spojených národů. Politici, kteří by chtěli takové reformy prosazovat, se nyní mohou opřít o názor stovek světoznámých osobností, které se na pražských setkáních vystřídaly.
Řešení všech velkých problémů v dějinách lidstva vždy předcházela nejprve intelektuální reflexe—od té nejobecnější až po velmi konkrétní. V případě procesu ekonomické, technologické a politické globalizace jde navíc i o to, že k jeho správnému uchopení je nejprve zapotřebí globalizovat i samotnou intelektuální reflexi tohoto procesu. Jinými slovy: globalizaci není možné pravdivě uchopit a analyzovat pouze z jednoho pohledu—ať už civilizačního, profesního, kulturního, nebo náboženského.
Celkově je dopad pražských setkání mnohem větší, než jejich kritici připouštějí. Naprostá většina účastníků pražských konferencí patří mezi nejpřednější tvůrce veřejného mínění nejen ve svých zemích ale často v celých civilizačních okruzích. Mnozí otevřeně připouštějí, že byli pražskými diskusemi ovlivněni. O projektu Forum 2000 bylo napsáno mnoho statí v médiích nejenom českých.
„Velké“ konference Forum 2000, které se konaly pravidelně v říjnu, byly doprovázeny v posledních čtyřech letech studentskými konferencemi, kterých se účastnili studenti z celého světa. Pod patronací pražské Nadace Forum 2000 se konalo též několik satelitních projektů v různých zemích. Jednou z nejzajímavějších doprovodných akcí konferencí byla pravidelná multireligiózní shromáždění ve svatovítské katedrále, kde se ke společným meditacím pětkrát sešli představitelé hlavních světových náboženství.
Málo se ví například o doprovodném projektu nazvaném e-Forum, v jehož rámci sledovalo jenom poslední pátý ročník konference prostřednictvím Internetu obrovské množství lidí. Organizátoři zaznamenali v rozmezí tří dnů trvání konference 265 tisíc (tedy více než čtvrt milionu!) přístupů z několika desítek zemí po celém světě na různé webové stránky konference, na nichž bylo konferenci nejenom možné v přímém přenosu sledovat, ale též komentovat. Jednání posledního ročníku se též virtuálně—prostřednictvím videokonferenční techniky–účastnily skupiny studentů na vybraných universitách v České republice i v zahraničí.
I kdybychom uznali určitou oprávněnost argumentů nejpřísnějších kritiků projektu Forum 2000, přinejmenším v jedné oblasti je přínos pražských konferencí nezpochybnitelný. Forum 2000 učinilo Prahu několikrát místem setkání světově proslulých myslitelů, kteří by do Prahy jinak jen těžko zavítali. Umožnilo nám tak nastavit si zrcadlo a konfrontovat naše názory s názory lidí, z nichž mnozí si například vysloužili Nobelovy ceny. I kritici jistě připustí, že jim samotným nijak neuškodilo, že se mohli prostřednictvím médií nebo přímo na pražském Hradě konfrontovat s názory lidí, kteří jsou, z nejrůznějších důvodů, světoznámými osobnostmi. Je jenom škoda, že například naprostá většina pozvaných českých politiků nepovažovala za nutné se konferencí Forum 2000 účastnit. Vypovídá to více o nich než o konferenci samotné.
Těm kritikům konferencí Forum 2000, kteří v minulosti tvrdili, že pražské diskuse nepřinášejí nic nového a objevného, možná neuškodí připomenout jeden zajímavý fakt. Téměř všechny „originální“ myšlenky o nebezpečích plynoucích ze střetů různých kultur, včetně terorismu, které byly vysloveny nebo napsány po teroristickém útoku na Spojené státy, zazněly s různou intenzitou a naléhavostí na předešlých konferencích Forum 2000. Někteří čeští komentátoři a politici se těmto různým varováním ještě před rokem vysmívali jako strašení či plytkému moralizování. Možná jim neuškodí, když budou příště skutečně, a především pokorněji, naslouchat lidem, kteří své postavení ve světové intelektuální obci nevysloužili čirou náhodou.
MF Dnes – 20. 10. 2001