Kdy jste se poprvé setkal s problematikou evropské integrace?
Pavel Mertlík:
Pracovně poté, co jsem se stal členem české vlády. Zabýval jsem se
řadou výzkumů, které s procesem integrace více či méně souvisely.
Nikdy jsem se ale nevěnoval integraci samotné. Od začátku devadesátých
let jsem jako vysokoškolský učitel a vědec využíval fondy Phare. Jiří Pehe: Touto problematikou jsem se začal vážněji zabývat
jako student mezinárodních vztahů a politologie na Columbia University
v New Yorku na začátku osmdesátých let. Tam jsem o evropské integraci
napsal obsáhlejší seminární práci. Její další vývoj jsem pak sledoval
zblízka během svého pobytu v Mnichově v letech 1988 až 1994. Co jste si v tu dobu myslel o integračním procesu a jaké byly
vaše představy o možném zapojení České republiky, případně ještě
tehdejšího Československa? Pavel Mertlík: Když jsem se na podzim roku 1997 po summitu EU
dozvěděl, že byl formálně zahájen proces vyjednávání o členství ČR
v EU, byl jsem šťastný jako málokdy v životě. Shodou
okolností jsem byl právě tehdy za peníze EK na stipendijním pobytu
v Německu, ve spolkové zemi Severní Porýní – Vestfálsko. Jiří Pehe: Myslel jsem si v podstatě totéž, co si myslím dnes
– tedy, že se jedná o fantastickou historickou šanci pro Evropu po
staletích válek a nacionalistických sporů. Myslel jsem si také, že se
jedná o logické vyústění integračních procesů, které začaly na začátku
postindustriálního věku akcelerovat v západních tržních
ekonomikách. Bylo jasné už tehdy, že nadnárodní expanze tržního
hospodářství si vynutí vznik nadnárodních politických institucí. Mé
představy o zapojení Československa byly v té době neurčité, protože to
ještě stále byla komunistická země. Spíš jsem cítil lítost, že nám tak
zásadním způsobem ujel vlak dějin. V čem vidíte hlavní pozitiva možného členství naší země v Evropské unii?
Pavel Mertlík:
V tom, že budeme pevně zakotvenou součástí našeho civilizačního
okruhu, z něhož jsme byli sovětskou mocí násilně vytrženi. Jiří Pehe: Především v tom, že se jako země zdecimovaná
čtyřiceti lety komunismu staneme součástí civilizovaného prostředí, v
němž skutečně platí právo a v němž tržní ekonomika funguje na základě
pevných standardů. Stejně důležitý je fakt, že se naše země stane
integrovanou součástí prostoru, ve kterém platí volný pohyb kapitálu,
služeb, osob a zboží. Tento jednotný prostor nabízí šanci především
mladé generaci, které se tak otevře mnohem víc nejrůznějších životních
možností skutečně se uplatnit. Myslíte si, že bychom si poradili i bez členství v EU?
Pavel Mertlík: Ano, ale špatně. Byli bychom na periferii Evropy, zatímco jako členové EU budeme blízko jejího ekonomického středu.
Jiří Pehe: Museli bychom si poradit, ale obávám se, že by to
byla zcela jiná Česká republika. Byla by to země, ve které by mnohem
déle pokračovaly postkomunistické praktiky, korupce, neúcta k právu a
xenofobie. Byla by to také země, pro kterou by bylo mnohem těžší se
ekonomicky vyrovnat členským zemím EU. Evropská unie je naší šancí ke
skutečné cestě na Západ. Pokud bychom se jejími členy nestali, zatímco
okolní postkomunistické země by členy již byly, vedlo by to k
balkanizaci poměrů u nás. Jak vnímáte přípravy České republiky na vstup do Evropské unie?
Pavel Mertlík:
Jako v zásadě úspěšné. Mnoho věcí si zbytečně komplikujeme sami –
příkladem může být opět odložené zrušení tzv. Duty-Free Shopů. Teď bude
důležité, jak budeme schopní dodržet sliby, na jejichž základě byly
předběžně uzavřeny mnohé vyjednávací kapitoly. Jinak hrozí jejich
opětné otevření kvůli neplnění našich závazků. Toho se v některých
případech opravdu obávám. Konkrétně se jedná o kapitolu Telekomunikace
a informační technologie. Platná podoba telekomunikačního zákona zřejmě
neodpovídá tomu, k čemu jsme se v našem pozičním dokumentu
zavázali a co tedy bude Evropská unie požadovat. Jiří Pehe: Myslím, že sociálnědemokratická vláda udělala v
tomto ohledu velký kus práce a patří jí za to dík. Po rozpačitém
začátku jsou nyní přípravy na vstup na dobré cestě. Je jenom škoda, že
vláda tak dlouho otálí se zákonem o státní službě, jehož neexistence
zásadním způsobem zhoršuje situaci v oblasti státní správy, a tedy i
skutečné aplikování zákonů, které jsme už přijali. Problémem je také
neutěšený stav veřejných financí. Byli jsme svědky už čtyř Pravidelných zpráv hodnotících vstupní
proces kandidátských zemí. Jsou Evropská komise a její úředníci při
svém hodnocení spravedliví? Pavel Mertlík: Většinou ano, ale neplatí to vždycky. Příkladem
může být loňské označení Polska za zemi s fungující tržní
ekonomikou. Letošní vývoj polského hospodářství ukazuje, jak to bylo
absurdní. Byl to projev politické vůle dát Polákům dobrou známku,
jakkoli mnohá kritéria tržní ekonomiky nesplňují (například polské
hornictví a hutnictví neprošlo transformací). Jiří Pehe: Bezpochyby. Hodnotící zprávy Evropské komise se
vždy opíraly o podrobnou analýzu situace u nás, o mnoho zdrojů, o
osobní kontakty. To, že jsou tyto zprávy objektivní, dosvědčuje i
skutečnost, že hodnotící zprávy ostatních mezinárodních institucí,
včetně soukromých ratingových agentur, dospívaly vždy k velmi podobným
závěrům jako Komise.
Co se vám na Evropské unii nezamlouvá?
Pavel Mertlík:
Nedůstojné trvání na ochranářských opatřeních, bez nichž by se Unie
mohla dost dobře obejít – naopak jejich odstranění by jí bylo ku
prospěchu. Například tzv. kabotáž v kapitole o dopravě. Jde o
bezdůvodné omezování konkurence, které si vynutily tamní mocné
lobbyistické skupiny. Takže spotřebitel
musí zaplatit zvýšené náklady vyplývající z jejich monopolního
postavení. Přitom v jiných oborech bylo možné soutěž prosadit –
viz telekomunikace, letecká doprava, energetika – i když jistě i tam
existují mocné nátlakové skupiny. Jiří Pehe: Určitý demokratický deficit, který je ovšem
výsledkem složitého historického vývoje EU a mnoha kompromisů mezi
členskými státy. Tento deficit vyrůstá z toho, že nejvyšší orgány Unie
nekopírují tradiční rozdělení mocí, tak jak je známe z úrovně národních
států. EU je v tomto okamžiku hybrid, který v sobě spojuje prvky
mezivládní spolupráce suverénních států, federace a konfederace. Pro mě
je jediným východiskem z této situace pohyb vpřed, což znamená
vytvoření evropské federace, v níž budou politické orgány Unie přímo
odpovědné občanům. Jaké české stereotypy vztahující se k EU považujete za hloupost nebo za příklad české vychytralosti?
Pavel Mertlík:
Myslím, že žádné takové české stereotypy ve skutečnosti neexistují.
Existuje ale protievropská antipatie a předsudky, vyjadřované
systematicky některými lidmi a skupinami. Nejsmutnější a
nejnebezpečnější příklad apriorního nepřátelského postoje vůči EU
představuje rétorika a činy Václava Klause. Jiří Pehe: Především řeči o tom, že členství v Unii nějak
ublíží naší národní identitě a poškodí naše zájmy. Stačí se podívat na
příklady všech chudých zemí, které vstoupily do EU, abychom viděli, že
je to nesmysl. Irsko, Portugalsko, Španělsko i Řecko na vstupu jen
vydělaly. Jejich identita nijak neutrpěla. Naopak. Tím, že byly
přizvány k rozhodování o osudech EU, jejich politický význam vzrostl.
Zbavily se též některých historických závislostí, jako byla například
politická a ekonomická závislost Irska na Británii. Pokud jde o
vychytralost, ta se týká především toho, že někteří lidé si představují
Unii jen jako dojnou krávu a neuvědomují si, že i my budeme muset něco
dávat. V čem konkrétně vidíte náš přínos pro Evropu?
Pavel Mertlík: V konkurenceschopnosti, smyslu pro pružnost a improvizaci a smyslu pro ironický humor.
Jiří Pehe: Přínosných věcí je hned několik. Začíná to prostým
geografickým a geopolitickým sjednocením kontinentu, kterým se jeho
těžiště posune směrem k nám. Jsme typickou tranzitní zemí, která může
Unii v tomto ohledu mnoho nabídnout a těžit z toho. Jsme zemí se
zajímavými kulturními tradicemi, v nichž se zrcadlí celá Evropa. Jinými
slovy, jsme svým způsobem skutečnými Evropany, kteří tak mohou pomoci
vytvoření budoucí evropské identity. Jak se změní váš osobní život se vstupem ČR do EU?
Pavel Mertlík:
Žádné potupné čekání na letištích v uličce pro neobčany, volný
průchod bez ponižujících kontrol spolu s ostatními. To je přece
fantastické! Jiří Pehe: Působím v průmyslu intelektuální reflexe, a proto
se můj život asi nezmění tolik jako například život podnikatele,
zemědělce nebo studenta. Vzhledem k tomu, že jsem jak českým, tak
americkým občanem, užívám si mnohých výhod volného pohybu a
příslušnosti k většímu celku, než je jen malá ČR, už nyní. Konkrétně
vstup do EU pro mě ale bude i tak znamenat ještě mnohem volnější pohyb
po kontinentu a další možnosti. Jak se vám líbí časopis Integrace?
Pavel Mertlík: Nikdy jsem jej neviděl.
Jiří Pehe: Jsem rád, že vychází. Nabízí nejen důležité odkazy na
všechny možné zdroje informací o EU, ale také zajímavé postřehy a
úvahy. Je důležitým domácím příspěvkem k naší diskusi o EU.
Integrace – leden 2002