Postupná změna postojů Unie svobody k možné povolební spolupráci se sociálními demokraty znamená podle některých pravicových politiků a komentátorů posun US, a s ní i koalice US a lidovců, směrem doleva. Ve skutečnosti o žádný posun doleva nejde. Ani US ani lidovci nemusí ze svých nejdůležitějších ideových zásad v případné koalici s ČSSD výrazně slevovat, pokud jejich spolupráce s ČSSD bude ošetřena řádnou koaliční smlouvou, která jasně stanoví, jaké jsou společné programové cíle vlády.
Existuje přitom celá řada oblastí, kde by ČSSD a Koalice našly společný průnik svých programů už proto, že jakákoliv diskuse o společných cílech by byla usnadněna jejich společným silným zájmem dostat Českou republiku do nejdříve do Evropské unie. Většina programových cílů příští vlády bude ještě stále silně určována úsilím splnit nejrůznější kriteria vstupu do EU a sladit zbytky českého zákonodárství se zákonodárstvím EU.
Právě toto úsilí odlišuje ČSSD a Koalici od občanských demokratů a činí z nich přirozené povolební spojence. ODS se sice nyní snaží v mohutné plakátové kampani přesvědčit voliče, že i ona chce dovést naší zemi co nejdříve do EU, ale ti, kteří pozorně sledovali postoje této strany k EU v minulých letech, dobře vědí, že se jedná nejspíše jen o další předvolební trik této strany.
Jak nedávno naznačil místopředseda US Ivan Pilip, koaliční spolupráce přes politický střed by mohla mít i další výhody. Mezi základní nevyřešené problémy této země totiž patří reformy v oblastech, jako je důchodový systém, struktura rozpočtových výdajů, školství či zdravotnictví. Ideologické sny o tom, že tyto oblasti bude možné reformovat jednoznačně „pravicově“ nebo „levicově“ bez širokého politického (a tedy i společenského) konsensu, vzaly v posledních letech za své.
Koalice sahající přes politický střed by mohla najít v mnoha těchto oblastech kompromisy, které by mohly by fungovat. Mohlo by tomu tak býti i proto, že společná vláda ČSSD a Koalice by se snažila nejspíše přijmout řešení, která jsou kompatibilní s tím, co je běžné v EU. Tedy řešení, která nebude nutné za několik let opět pracně opravovat.
Ti voliči, politici a komentátoři, kteří už při myšlence na společnou proevropskou koalici přes politický střed, křičí „Zrada!“, by se konečně měli rozhlédnout po Evropě. Zjistili by, že takové koalice jsou běžné a často i velmi produktivní. Co není běžné, je současná skrytá koalice mezi ČSSD a ODS, která se neopírá o jasně definované společné programové cíle ale především o zákulisní dělení vlivu a moci.
Je jasné, že předseda ČSSD Vladimír Špidla bude pod silným tlakem, aby toto politické aranžmá zachoval i po volbách, neboť koalice s Koalicí by mohla rozbít celou řadu ekonomicky výhodných vazeb, z nichž profitují i někteří členové ČSSD. Na druhou stranu právě rozbití těchto vazeb je jedinou cestou k očištění ČSSD a k jejímu přetvoření v moderní sociálně demokratickou formaci.
Pokud jde o Koalici, zejména pak o US, otevřeně deklarovaná ochota k povolební spolupráci s ČSSD může odradit některé její pravicové voliče. Zároveň je ale zřejmé, že mnohé voliče v politickém středu a napravo od něj momentálně spojuje více odpor k ODS a strach z její účasti ve vládě než lpění na ideologických nálepkách.
Právo – 18. 2. 2002