Benjamin Kuras, známý konzervativní bijec Evropské unie, společné evropské měny i britských labouristů, má nyní další primát. Článkem nazvaném „Sudetská lež a český pud sebezáchovy“ (Právo. 27.3.2002) vytvořil zatím nejhysteričtější reakci na pokusy některých středoevropských politiků a českých intelektuálů postavit se čelem k tzv. Benešovým dekretům.
Kuras nám vyjevuje ďábelský plán sudetoněměckých organizací, jehož jsou dekrety instrumentem, zatímco skutečným cílem je zničení české státnosti. Ačkoliv nám zapomíná sdělit, proč by někdo na prahu vstupu České republiky do Evropské unie, kdy tak jako tak zmizí hranice a kdy budeme součástí jednoho velkého prostoru, v němž i sudetští Němci budou mít právo sídlit volně na našem území (stejně jako Češi v Německu), chtěl za každou cenu ničit českou státnost, takový ten ďábelský plán prostě je.
Kuras důsledně vypočítává lži, kterých se různé sudetoněmecké organizace účelově dopouštějí při popisování českých dějin. Má jistě pravdu, že mnohé z nich tak činí, a že se skutečně jedná někdy o nehezké mýty. Zapomíná ovšem dodat, že lži a mýty o našich historických činech a o sudetských Němcích vytváříme i my. Jeden takový mýtus z úst samotného českého premiéra, o dobrých Češích a zlých sudetských Němcích, kteří mohou být rádi, že byli odsunuti (protože jinak by byli coby zrádci mnozí nejspíše popraveni), odstartoval současnou šlamastyku.
Nedává smysl se konkrétními Kurasovými argumenty zabývat. Proti každému lze postavit protiargument. Vše už to bylo v českých médiích tisíckrát semleto a tábory jednoznačné hájící dekrety či naopak požadující alespoň nějaký stupeň distancování se od nich jsou v podstatě vytvořeny nikoliv na základě racionálního přístupu, ale spíše jen silných emocí.
Zajímavější než Kurasova paranoidní analýza jsou jeho doporučení. Cituji: „Na domácí frontě: vydat v obrovském nákladu na státní útraty přehlednou publikaci se všemi historicky a právně ověřenými fakty týkajícími se vývoje sudetského problému a podrobností odsunu a zařídit jejich zveřejnění ve všech médiích a vzdělávacích institucích.
Podat občanské a trestní žaloby na hlavní české propagátory sudetské lži v českých médiích — a tím je donutit, aby svá tvrzení buď prokázali, nebo odvolali — na základě zákonů o ohrožení bezpečnosti státu, hanobení národa a rasy, křivého nařčení z hromadných vražd.
Na zahraniční frontě: Podat žaloby v Rakousku a v Německu na tamní hlavní veřejné propagátory protičeských lží, na základě evropských zákonů o hanobení národa a rasy. Požádat Evropskou unii, NATO a vítězné velmoci o opětné potvrzení platnosti Postupimské dohody v česko-německo-rakouských vztazích. Stáhnout žádost o členství v EU s vysvětlením, že Česká republika se obává ohrožení své národní existence od dvou členských států EU. Požádat o členství v Evropském sdružení volného obchodu EFTA, jejímž prostřednictvím by Česká republika měla s EU volný obchod, aniž by se musela vzdávat své svrchovanosti.“
Protože se s něčím podobným nedá polemizovat vážným tónem, zde jsou návrhy na zlepšení:
1. Zavést ve školách povinný předmět Sudetoněmecká zrada a nedotknutelnost Benešových dekretů.
2. Pro „hlavní české propagátory sudetské lži“ vytvořit přeškolovací střediska. Ti, kteří nemohou být přeškoleni, by měli být internováni. Ti nejhorší by měli být odsunuti s tím, že by jim mělo být dáno na vědomí, že mohou být rádi, že nebyli jako zrádci popraveni.
3. Pohrozit vystoupením z NATO, pokud nám vítězné mocnosti nepotvrdí, že to v Postupimských dohodách myslely tak, jak tvrdíme my, že to myslely–tedy, že to byly v podstatě ony, kdo rozhodl, že my, humánně smýšlející Češi, máme Němce odsunout.
4. Nejen odmítnout členství v EU, která otázku dekretů neodpovědně otevírá, ale zemi důkladně izolovat. Tedy opět oplotit, zavést tvrdé pohraniční kontroly, vjezdní i výjezdní doložky. Kontrolovat na hranicích každého, zda neveze sudetoněmeckou propagandu. Zvážit znovuzavedení rušiček diverzního televizního a rozhlasového vysílání. Ustavit nad tím vším dohlížecí komisi v čele s Janem Zahradilem.
27. 3. 2002