Nápad iniciovat projednávání parlamentní resoluce k Benešovým dekretům je tou nejlepší cestou, jak dále zvýšit napětí v celém středoevropském regionu. Ačkoliv si „řadoví poslanci“ Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří si autorství tohoto nápadu připisují (Koalice zase tvrdí, že podobný nápad měla nejprve ona), jistě slibují od siláckých řečí a gest během projednávání takové resoluce, jakož i od jejího konečného znění, nárůst volebních preferencí, ve skutečnosti dosáhnou především toho, že se Česká republika dostane do izolace.
Protože se všechny parlamentní strany budou chtít nejspíše navzájem trumfovat v tom, která je rozhodnějším ochráncem českých národních zájmů (komunisty ovšem v této xenofobické hře nepřetrumfne nikdo), dočkáme se zřejmě resoluce obsahující silný jazyk. Jakákoliv resoluce, která bude obsahovat silná slova o nedotknutelnosti dekretů, ovšem velmi pravděpodobně vyvolá silné reakce v Rakousku, Německu a Maďarsku. Všechny tyto státy budou muset nějak reagovat, a protože si nebudou jejich politické reprezentace chtít zadat, budou též reagovat silným jazykem. Slovensko nebude také moci zůstat stranou, a čeští politici se tak již dopředu mohou radovat z podpory Vladimíra Mečiara.
Spirála sílícího nacionalismu v celém středoevropském regionu se tedy jenom více roztočí a může začít vážně ohrožovat evropskou integraci. Je totiž docela dobře možné, že Němcům a Rakušanům konečně dojde trpělivost se sousedem, který není schopen jakéhokoliv dialogu o věcech, jenž tyto země považují přinejmenším za sporné.
Čeští politici si prostě hrají v předvolební horečce neodpovědně s džinem nacionalismu. Namísto toho, aby udělali třeba jen minimální ústupky v podobě projevené ochoty se sousedy diskutovat, nebo v podobě deklarované ochoty udělat v budoucnosti alespoň symbolická gesta, zakopávají se stále hlouběji do politických zákopů, které mohou celou českou politickou reprezentaci jen izolovat.
Parlamentní resoluce může mít pozitivní význam pouze za předpokladu, že v ní bude alespoň náznak vstřícnosti a kritického pohledu na naší minulost. Pokud bude jen siláckým zopakováním současných postojů české politické reprezentace–tedy, že problémům sudetských Němců a „vyhaslých“ dekretů se nejlépe daří pod pomyslným kobercem, kam byly zameteny–povede jen k další eskalaci napětí v již beztak rozhádaném regionu. Česká republika přitom nemá na to, aby jakoukoliv silovou konfrontaci v dlouhodobé perspektivě vyhrála.
28. 3. 2002