Obecně se tvrdí, že úspěch pravicového extremisty Jeana-Marie Le Pena ve francouzských prezidentských volbách je výsledkem rostoucího odporu Francouzů, a obecně západoevropanů, k přistěhovalectví nebo k rychlému tempu integračních procesů v Evropě. Někteří komentátoři už také promluvili o důsledcích: jedná se prý o začátek procesu přerýsování celého politického hřiště ve Francii a možná i v celé Evropě. Tradiční střídání moci mezi umírněnou pravicí a levicí je prý ohroženo.
Ve skutečnosti Le Penovo druhé místo v prvním kole francouzských prezidentských voleb vůbec není jakousi první vlašťovkou revolučních změn v evropském politickém spektru. Také příčiny Le Penova úspěchu jsou mnohem rozmanitější než jen obavy z přistěhovalectví nebo nespokojenost s Evropou.
Tak především, Le Pen získal jen o dvě procenta hlasů více než v předchozích prezidentských volbách. Jeho úspěch více spočívá v neúspěchu socialisty Lionela Jospina než v nějakém revolučním přeskupení voličské podpory ve Francii. Jospin skončil až třetí částečně i proto, že kandidovalo 16 kandidátů. To znamenalo, že i nejúspěšnější kandidát dostal méně než dvacet procent hlasů. Kdyby bylo pole kandidátů jen o něco užší, nebo kdyby se k prvnímu kolu voleb dostavilo jen o něco více voličů, Le Pen by skončil třetí. V této chvíli by se už hovořilo jen o Chirakovi a Jospinovi.
Není vůbec jasné, kolik hlasů, které by jinak neobdržel, Le Pen dostal kvůli tomu, co se stalo 11. září. Francie je zemí s mohutnou muslimskou populací a přistěhovalectvím z islámských zemí. Le Pen, který je tradičně proti přistěhovalectví a propaguje vládu silné ruky, která by (a to i na úkor některých občanských svobod), měla zvýšit bezpečnost Francouzů, tak nepřímo profitoval z teroristických útoků na USA. Jinými slovy: pro Le Pena volilo mnoho Francouzů proto, že se domnívají, že je ochrání před vnějším nebezpečím, přistěhovalectvím ze zemí, které produkují islámský terorismus, a domácí muslimskou komunitou, lépe než ostatní politici.
Paradoxně, Le Pen zároveň těžil u některých voličů ze svého antisemitismu. Jedná se nejen o tradiční antisemity ale i o radikály mezi těmi voliči, kteří jsou v současném konfliktu mezi Izraelem a Palestinci na straně Palestinců.
Ještě paradoxnější je, že Le Pen, který brojí proti přistěhovalectví z islámských zemí, a žádá buď vystěhování islámských imigrantů nebo přinejmenším jejich bezpodmínečnou kulturní asimilaci, je zároveň finančně podporován některými arabskými režimy, jako je například ten v Saudské Arábii. Proslýchá se též, že Le Pen, který se v minulosti sešel se Saddamem Husajnem, dostává peníze i od tohoto diktátora.
Obecně je nutné Le Penův úspěch nepodceňovat, ale ani ho není třeba přeceňovat. V druhém kole prezidentských voleb bude na hlavu poražen. Zajímavé bude jenom celkové procento voličů, které se mu podaří zmobilizovat.
23. 4. 2002