Strašení Unií nese ovoce

Podle posledního průzkumu agentury GfK souhlasí se vstupem České republiky do Evropské unie jen 41 procent lidí, zatímco proti vstupu se vyjádřilo 36 procent. 23 procent lidí není rozhodnuto. Od posledního průzkumu téže agentury se tak zvýšil počet odpůrců vstupu o 16 procent, zatímco počet zastánců vstupu klesl o 12 procent! Tento trend potvrzují i zjištění ostatních agentur.

Důvody pro pokles podpory pro vstup do EU lze rozdělit na zahraničněpolitické a vnitropolitické. Hlavním zahraničněpolitickým důvodem jsou jistě problémy samotné unie, která se momentálně potýká s celou řadou dilemat. Kus pravdy mají ti kritici, kteří upozorňují na demokratický deficit unie, na její přílišnou byrokratičnost, nebo na přílišnou vzdálenost mezi jejími orgány a občany členských zemí. Pravdu mají ovšem jen částečně, protože většina z nich považuje tyto nedostatky za téměř fatální a neléčitelné. EU ovšem v minulosti už mnohokrát dokázala, že je živým organizmem, který se neustále vyvíjí. Skutečnost, že od jara tohoto roku zasedá Konvent, který má navrhnout změny ve struktuře a rozhodovacích mechanismech unie, je toho důkazem.

Je zřejmé, že EU se musí změnit, pokud celý projekt evropského sjednocení nemá zahynout na úbytě. Zmatek, který příliš dlouhé přešlapování na místě, jakož i průtahy s rozšířením unie na východ, už způsobily, se negativně odrazil na podpoře pro unii i mezi občany členských zemí. Nicméně, přes rostoucí podporu pro extremistické strany v některých zemích, v podstatě ve všech členských zemích podporuje setrvání v EU i nadále většina obyvatel. Uvědomují si, že navzdory nedostatkům je členství v EU výhodné. Rostoucí síla některých extremistických stran není v tomto ohledu dobrým indikátorem; část jejich voličů protestuje spíše proti přistěhovalectví a zavedeným praktikám politického establishmentu než proti členství v unii.

Jelikož v České republice jsou problémy unie poměrně dobře známé už delší dobu především díky neúnavné kritice EU Václavem Klausem a dalšími předáky ODS, je třeba hledat příčinu pro náhlý pokles podpory v domácí politice. Není třeba žádné hloubkové analýzy, aby bylo zřejmé, že se dramatický pokles časově kryje se spuštěním volební kampaně, během které některé strany zcela neodpovědně používají nacionalistickou kartu.

Zejména občanští demokraté a komunisté využili otázky tzv. Benešových dekretů ke stvoření umělého strašáka, kterého použili nejprve k přesvědčování občanů o tom, že se chystají revize poválečného teritoriálního a majetkového uspořádání v Evropě, aby je vzápětí ujistili, že je před neexistujícím nebezpečím ochrání. Ačkoliv sociální demokracie i Koalice si na nacionalistickou strunku též s chutí zahrály, na rozdíl od ODS a KSČM nezačaly sudetoněmeckou kartu používat jako argument proti našemu vstupu do EU.

ODS i KSČM mají v tomto směru jasno. Václav Klaus už otevřeně řekl, že pokud nám EU nezaručí nedotknutelnost dekretů, bude jeho strana přesvědčovat občany, aby během referenda o vstupu hlasovali proti. Ve skutečnosti ovšem Klaus a další předáci ODS občany de facto přesvědčují, že do unie vstupovat nemá smysl, již delší dobu. I když ODS tvrdí, že „volí EU“, ve skutečnosti volí EU, která už neexistuje, tedy EU před-maastrichtskou. Ještě důležitější je podprahové sdělení, které se skrývá v politické kampani, která sice tvrdí, že ke vstupu nemáme alternativu, ale zároveň EU pouze kritizuje.

Spojení této dlouhodobé masáže občanů tvrdou kritikou EU s víceméně uměle vyvolanými obavami z možné revize Benešových dekretů, kterou by EU buď iniciovala, nebo by nás před ní neochránila, přineslo zcela logicky výsledky. Mnoho občanů nyní vidí vstup do EU jako temný stín sudetoněmeckého strašáka.

Ti čeští politici, kteří jsou za tento vývoj odpovědní, by si měli uvědomit, že si hrají s ohněm. Pokud by Česká republika opravdu nakonec s jejich přičiněním zůstala mimo EU, důsledky jsou předvídatelné: mezinárodní izolace, balkanizace vnitřních poměrů, hospodářský propad. Země, jejíž současné hospodářství je z větší části orientováno právě na EU, si jen ztěží může dovolit zůstat mimo. Pokud si někdo myslí, že malá Česká republika bude schopna čelit politickým a ekonomickým dopadům akcelerujících globalizačních procesů sama, jako izolovaný ostrůvek uprostřed EU, je to představa nejen naivní ale hlavně nebezpečná–zejména pro mladou generaci, která má vše ještě před sebou.


Hospodářské noviny – 24. 5. 2002

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..