Vytvoření Stálé rady NATO a Ruska, které umožní Rusku, aby bylo coby partner Severoatlantické aliance konzultováno v tak důležitých otázkách, jako je boj proti mezinárodnímu terorismu, mezinárodní mírové mise, nebo bezpečnost námořní dopravy, se stane gestem definitivně pohřbívajícím studenou válku a bipolární dělelní světa pouze v případě, že Rusko pochopí, že NATO není jeho nepřítelem. Různá vyjádření ruských činitelů kritizujících plánované rozšíření NATO v Praze ovšem naznačují, že ruští činitelé přinejmenším nevidí NATO jako přítele.
Je ale těžké být skutečným partnerem organizace, kterou Rusko vnímá s podezřením. Znamená to, že Rusko nechápe NATO tak, jak se vnímá samotné NATO. Tedy jako obranné společenství založené na společných hodnotách. Ruská skepse tak buď znamená, že NATO není ve skutečnosti tím, za co se vydává, nebo že Rusko zatím nevyznává ty hodnoty, ke kterým se hlasí NATO.
Ať je tomu tak či onak, je jasné, že nové partnerství s Ruskem ještě čekají těžké zkoušky. Přinejmenším postkomunistické země střední Evropy, které už členy NATO jsou, nebo na členství aspirují, budou jen těžko považovat Rusko za skutečného partnera, pokud samotné Rusko bude jejich členství v NATO vnímat jako hrozbu.
28. 5. 2002