O překvapujícím úspěchu KSČM v parlamentních volbách se jistě ještě popíše mnoho papíru a bude do hloubky analyzováno. Už teď se ale nabízí několik poměrně jasných důvodů.
Pokud jde o dlouhodobé trendy, KSČM zcela jasně těží z toho, že je od pádu komunistického režimu v opozici. Namísto toho, aby jí demokratické strany coby stranu nedemokratickou, která vyznává téměř stejné principy jako před listopadem 1989, zakázaly, nechaly ji ve velmi viditelném parlamentním politickém ghettu. Komunisté jsou tak chápani zejména mladou generací, která si nepamatuje období totality jako jediná nezkorumpovaná, čistá strana. Mohou se tak tvářit proto, že všechny strany demokratické byly v různých vládách, kde se ušpinily různými finančními skandály a podezřeními z korupce.
KSČM je také protestní stranou. Stala se přirozeným sběračem hlasů všech, kteří protestují proti politickému establishmentu. Sbírá tedy i hlasy lidí, kteří nesympatizují nezbytně s jejím programem, ale chtějí uštědřit políček ostatním parlamentním stranám. KSČM mohla vytěžit mnoho hlasů z opoziční smlouvy, která znechutila mnoho voličů. Ti se nyní rozhodli, že nebudou volit vůbec, nebo že ODS a ČSSD potrestají.
KSČM je napůl stranou levicovou a napůl stranou extrémistickou. Hlásá některé levicové ideje, ale zároveň je stranou, která šíří nacionalismus, xenofobii a protievropském nálady. Hraje do určité míry stejnou roli, jakou hrají extrémně pravicové strany na Západě. Sbírá tak jak hlasy krajní levice tak hlasy krajní pravice.
Komunistům výrazně pomohla kampaň spojená s Benešovými dekrety. Strana se v ní mohla profilovat ve své nejpřirozenější roli-tedy coby ochránkyně národních zájmů proti „německým revanšistům“. Zde leží velká tíha odpovědnosti na Václavu Klausovi a ODS, kteří hrozbu údajných revizí poválečného uspořádání živili. Vytěžila z ní, jak jinak, především, KSČM, která čtyřicet let vymývala německou hrozbou lidem mozky.
Skutečnost, že se ostatní demokratické strany nechaly vmanipulovat do situace, kdy se pro ně komunistická strana stala rovnocenným partnerem při hlasování o rezoluci k Benešovým dekretům, KSČM do značné míry legitimizovala. Zde má díl odpovědnosti nejen ODS, ale i ČSSD a Koalice.
Na úspěchu KSČM má podíl též TV Nova, která komunisty před volbami výrazně profilovala. Možná se časem dozvíme, proč tuto strategii zvolila-zda tak chtěla pomoci ODS (protože více hlasů pro KSČM teoreticky mělo znamenat méně pro ČSSD) nebo sama sobě (komunisté mají vliv na Radu pro televizní a rozhlasové vysílání).
Nakonec je třeba zmínit nízkou volební účast. Ta KSČM coby nejdisciplinovanější české straně výrazně pomohla. Kdyby přišlo volit více lidí, komunisté by měli o nějaké to procento méně.
Na závěr ironická poznámka. Zdá se, že více podpory pro KSČM ubralo procenta nikoliv ČSSD ale ODS, která se profilovala na některých podobných tématech jako KSČM-tedy na nacionalismu a protievropských náladách. Voliči tedy zřejmě usoudili, že KSČM se více podobá ODS než ČSSD.
17. 6. 2002