Stále zřetelněji se ukazuje, že volba Jiřího Balvína jako prozatímního, a později stálého, generálního ředitele České televize byla dobře promyšleným politickým tahem. To, co se snažil Jiří Hodač vykonat rychle, Balvín uskutečňuje pomalu a promyšleně. Nejedná se o nic menšího, než o úplnou sterilizaci České televize.
Zatímco Hodač a Jana Bobošíková pracovali s nadšením svazáků, kteří dostali politické zadání, Balvín dělá to, co dělá, zřejmě prostě proto, že nechce mít problémy. Politici se nemýlili, když prosadili právě Balvína. Je to na rozdíl od Bobošíkové a Hodače osoba veskrze průměrná a poslušná. Pracuje způsobem, který známe z pozdní normalizace.
Tedy tak, že „odečítá ze rtů“. A rty politiků jasně říkají: nechceme žádné kontroverze, žádné silné názory, žádné pořady, v nichž můžeme vypadat špatně.
Proto musí zmizet z obrazovky všechny diskusní pořady, v nichž se objevují silné osobnosti se silnými názory.
Heslem dne je Vyváženost. V praxi to znamená sterilitu, prázdnotu a nudu.
Vyváženost v českých poměrech se totiž rovná absenci názoru a ještě častěji, bohužel, absenci etického postoje. V českém konceptu Vyváženosti by zřejmě i takový Adolf Hitler nemohl být kritizován bez toho, aniž by mu byl dán prostor hájit své názory. Nenašel by se zřejmě nikdo, kdo by se odvážil říci, že Hitler je prostě darebák a své názory, ať si nechá pro sebe a své věrné, i kdyby jeho strana získala ve volbách 18 procent!
Ačkoliv komentář nebo moderovaná debata jsou legitimními novinářskými žánry, které v žádné veřejnoprávní televizi na světě nemohou chybět, u nás se má objem těchto pořadů snížit na minimum. Místo toho se budou více vysílat reprízy pořadů z komunistické éry, bezduché estrády, programy o zahrádkářství, vaření, apod.
Je sice pravda, že mnohé úsporné kroky jsou diktovány poněkud schizofrenní situací České televize, která je na jedné straně závislá na (příliš nízkých) koncesionářských poplatcích a na straně druhé si přivydělává zákonem omezeným množstvím reklamy. Dobrý diskusní pořad ale není drahý—je cenově nesrovnatelný například s produkcí původní televizní inscenace. Problém není tedy v ceně. Problém je v tom, že někdo kvalitních diskusních a zpravodajských pořadů, které jsou zcela mimo kontrolu politiků, bojí.
Balvín není politickou šelmou, kterou byla Bobošíková. Je spíše těžkým Balvanem. Pod tíhou jeho průměrnosti, tradičního českého oportunismu a ohebnosti hyne originalita, novinářská odvaha, silné názory. Česká televize se stále více podobá komerčním stanicím, ale není bohužel srovnatelná ani v této oblasti. Není ani to, ani ono. Je prostě jalová.
Ačkoliv je její vysílání oficiální službou veřejnosti, ve skutečnosti slouží politikům. Slouží jim tím, že televize „veřejnosti“ není kromě zábavy a pořadů pro menšiny též jakýmsi hlídacím psem za zády politiků, ale jen stále dokola reprízovaným Krtečkem. Politici z ní opravdu nemusí mít strach.
1. 8. 2002