V uplynulých týdnech se vynořila celá řada kandidátů na prezidentský úřad. Některá jména byla zmíněna individuálními politiky, jiná navržena skupinami občanů. Reálné šance na zvolení ale budou mít jen osobnosti nominované politickými stranami. Mechanismus volby prezidenta, tak jak je zakotven v ústavě, pak zužuje počet volitelných kandidátů na zhruba šest.
Ústava říká, že v prvním kole prezidentské volby je zvolen kandidát, který obdrží většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů. Tedy kandidát, který obdrží nejméně 101 hlasů ve sněmovně a 41 hlasů v Senátu. Takový kandidát ovšem v současném poli uchazečů o prezidentský úřad není.
V Senátu totiž zatím dominuje bývala Čtyřkoalice, zatímco ve sněmovně sociální demokraté. Bývalá Čtyřkoalice (a s ní sympatizující nezávislí senátoři) mají v Senátu téměř dvakrát více křesel než druhá ODS. Listopadové senátní volby převahou stran bývalé Čtyřkoalice tedy jen těžko zásadně otřesou.
Pokud prezident není zvolen v prvním kole, postupují do druhého kola dva kandidáti, kteří obdrží nejvíce hlasů ve sněmovně a v Senátu. Pokud se bývalí čtyřkoaliční spojenci dokáží již v prvním kole sjednotit na jednom kandidátovi, má velké šance dostat v Senátu nejvíce hlasů právě jejich favorit. Pokud budou strany bývalé Čtyřkoalice nejednotné, docílí tak nejspíše toho, že do druhého kola postoupí ze Senátu kandidát ODS. Nejsilnějším kandidátem bývalé Čtyřkoalice by bylo zřejmě lidovecké eso Petr Pithart, ke kterému nemají vážné výhrady strany bývalé Čtyřkoalice.
Sněmovní soupeř bude záležet do velké míry na výsledcích referenda pořádaného ČSSD. Pokud by nekandidoval Miloš Zeman, dá se předpokládat, že osobnost, která v referendu vyhraje, získá podporu naprosté většiny 70 poslanců ČSSD a postoupí do druhého kola. Jinými slovy, pokud by Zeman vůbec na úřad prezidenta nekandidoval, nebo by v referendu ČSSD neuspěl, měl by kterýkoliv z ostatních kandidátů ČSSD vynikající šance postoupit do druhého kola.
Ani Otakar Motejl, ani Jaroslav Bureš či Martin Potůček, coby oficiální kandidáti ČSSD, by stranu asi nerozdělovali natolik, že by dostali od poslaneckého klubu ČSSD méně než 58 hlasů, které zřejmě získá od poslanců ODS Václav Klaus. Tedy tolik, kolik čítá počet poslanců ODS, kteří budou zřejmě Klause volit jednomyslně.
ČSSD bude v případě Zemanovy kandidatury vnitřně rozpolcená a není jisté, že Zeman získá v tajném hlasování v prvním kole více než 58 hlasů. Klaus by tak měl šanci postoupit do druhého kola.
Ve druhém kole je zvolen prezidentem ten ze dvou kandidátů, který získá nadpoloviční většinu jak poslanců, tak senátorů. Je tedy docela dobře možné, že pokud by se obě komory neshodly, muselo by se konat třetí kolo.
Prezidentem je pak zvolen ten ze dvou kandidátů, který obdrží nadpoloviční většinu přítomných poslanců i senátorů – ideálně tedy 141 hlasů. Protože Senát má jen 81 hlasů, ve třetím kole je znevýhodněn ve srovnání s dvousetčlennou Sněmovnou.
Pokud by nakonec tím, kdo postoupí ze Sněmovny do druhého kola, byl Zeman, má zvolení prezidentem téměř jisté. Podpořili by ho totiž s největší pravděpodobností i komunisté, jejichž kandidát nemá s jejich 41 hlasy ve Sněmovně šanci do druhého kola postoupit. Je též pravděpodobné, že by Zemana (Klausovo opozičně-smluvní dvojče) podpořila i část ODS.
Souboj mezi jinými kandidáty sociální demokracie, než je Zeman, a „čtyřkoaličním“ kandidátem zvoleným v prvním kole Senátem by byl mnohem vyrovnanější.
V případě, že by do druhého kola postoupil ze Sněmovny Václav Klaus, byly by šance případného kandidáta, který by postoupil ze Senátu, velmi dobré. Šéf ODS by sice možná získal podporu „opozičně-smluvní“ části sociální demokracie a také některých komunistů, ale tato podpora by byla zřejmě mnohem slabší než podpora komunistů a ODS pro Zemana.
Senátní volby budou pro celkový výsledek prezidentských voleb důležité. ČSSD, která má v Senátu jen 14 senátorů, s největší pravděpodobností nevylepší své postavení v Senátu natolik, aby mohla po senátních volbách konkurovat – ať už stranám bývalé Čtyřkoalice nebo ODS. Pokud by si občanští demokraté v počtu křesel výrazně polepšili na úkor bývalé Čtyřkoalice, nebo pokud bude bývalá Čtyřkoalice v prvním kole nejednotná, mohl by nakonec Senátem být do druhého kola poslán právě Václav Klaus. O post prezidenta by se pak nejspíše utkal s kandidátem ČSSD.
I v takovém případě jsou ovšem Klausovy šance menší než šance jeho protivníka. Klausovo zvolení potřebnou většinou by nebylo jisté ani v případě, že by byl v druhém, popřípadě třetím kole jediným kandidátem.
Proto je velmi pravděpodobné, že příštím prezidentem České republiky bude buď vítěz referenda ČSSD nebo kandidát zvolený v prvním kole Senátem díky hlasům bývalé Čtyřkoalice. Ale to jen tehdy, pokud se tato bude schopna sjednotit na jednom kandidátovi.
Hospodářské noviny – 3. 10. 2002