Unie svobody se vyznačuje všemi symptomy politické formace v posledním tažení. Strana, která vznikla jako alternativa ke Klausově Občanské demokratické straně a chtěla obrodit liberální pravici, vrší jednu politickou trapnost na druhou. Její nejnovější politické představení–schizofrenní rozhodování o prezidentském kandidátovi a neustálé vnitřní diskuse o tom, zda zůstat ve vládní koalici–působí už jen směšně.
Miloš Zeman, zdá se, měl pravdu, když Vladimíra Špidlu nepřímo varoval, aby si s US-DEU nic nezačínal, neboť je to naprosto nevypočitatelný politický útvar. První ochutnávku Zemanovy politické věštby dostal Špidla už při tvorbě vládní koalice. Předsedkyně strany Hana Marvanová rezignovala, protože nesouhlasila s programem koalice, na jehož tvorbě se její strana nicméně dále podílela. Sama Marvanová pak vznik vládní koalice umožnila a ještě se nechala zvolit koaličními hlasy do funkce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny.
Vzápětí tato vysoká koaliční funkcionářka ovšem pomohla sprovodit ze světa vládní soubor daňových změn. Ačkoliv vláda si v celé záležitosti počínala neobratně a Marvanová měla nepochybně na svůj zamítavý hlas právo, skutečnost, že se rozhodla být zároveň v koalici i v opozici, byla dobrou ukázkou toho, jak smýšlí v US-DEU nejenom ona. Když Marvanová vysvětlovala, že jenom bránila program unionistů, jaksi zapomněla, že US-DEU, kterou ke vstupu do vládní koalice nikdo nenutil, má v koalici jenom desetinu hlasů. A že dokud je ve vládě, měla by bránit průnik programů zvaný koaliční dohoda a konkrétní koaliční kompromisy.
Setrvání ve vládě nebo odchod?
Nejnovějšími hity z dílny US-DEU jsou signály, že se v jejím neklidném nitru opět živě diskutuje o tom, zda ve vládě setrvat, jakož i „nervy drásající“ vybírání prezidentského kandidáta. Pokud jde o setrvání ve vládě, US-DEU prostě evidentně není schopna udělat jedno rozhodnutí a pak za ním stát. Mohla do vlády vůbec nejít a být principiálně v opozici. Když už do vlády šla a zůstává v ní, měla by hrát roli solidního partnera, který si pere špinavé prádlo (a svou vnitřní rozervanost řeší) mimo oči veřejnosti.
Hana Marvanová nyní objíždí regiony a snaží se přesvědčit své spolustraníky, že by US-DEU měla vystoupit z vlády. Údajně proto, že US-DEU nemůže ve vládě naplňovat svůj program a ztrácí identitu. To je podle Marvanové taky důvod, proč US-DEU ztrácí preference.
Je ovšem docela dobře možné argumentovat, že US-DEU neztrácí preference kvůli tomu, že by nebyla schopna prodat svůj liberální program. Koneckonců, v Česku nebyla liberální filozofie nikdy politickým tahákem. US-DEU se možná propadají preference spíše proto, že ji stále více lidí vidí jako nespolehlivého partnera–jakéhosi politického kverulanta, který jenom vytváří problémy, ať už je v opozici nebo ve vládě.
Kdyby se US-DEU začala chovat jako solidní vládní strana, která trpělivě veřejnosti vysvětluje, proč ve vládě je, a zároveň dokáže sociální demokraty občas přesvědčit o nutnosti ústupků, možná by jí preference začaly opět růst. US-DEU, která je zároveň ve vládě i v opozici, a která neustále řeší pro veřejnost nepochopitelné vnitřní problémy, je skutečně v nebezpečí totálního propadu.
Čeho Marvanová dosáhne
Nejnovější kampaň Marvanové za odchod z vlády je opět, stejně jako její hlasování proti povodňovému balíčku daňových změn, nepromyšleným politickým činem. Představme si, že Marvanová dosáhne svého. Politický vývoj pak může pokračovat třemi způsoby.
ČSSD vytvoří menšinovou vládu, ale bude se, chtě nechtě, muset spoléhat na KSČM. To umožní komunistům, aby v české politice začali hrát roli, po které už dlouhou dobu prahnou.
Druhou variantou je, že rozpad vládní koalice vytvoří půdu pro spolupráci ČSSD a ODS. To by samozřejmě znamenalo nejspíše odchod Vladimíra Špidly a nástup zemanovců. Jakákoliv koalice nebo nová opoziční smlouva s ODS také znamená návrat Václava Klause na politické výsluní. Jeho smluvní cenou by byl prezidentský úřad.
Třetí variantou je, že Špidla využije této situace k vyvolání předčasných voleb. ODS je momentálně oslabená, a komunisté by pravděpodobně také skórovali hůře než v červnu, takže šance ČSSD nejsou vůbec špatné. US-DEU by v předčasných volbách skončila mimo parlament.
Ani jedna z těchto alternativ není něčím, co by si Marvanová a US-DEU měly přát. Přesto Marvanová ve svém tažení pokračuje.
Prezidentská šaráda
Výběr prezidentského kandidáta v lůně US-DEU je pak už jen čirou tragikomedií. Aritmetika prezidentské volby jasně říká, že kandidát, který postoupí do druhého kola ze Senátu, bude ten, který dostane v prvním kole nejvíce hlasů. Je tedy jasné, že pokud má mít šanci kandidát US-DEU, musí to být společný kandidát Koalice (či bývalé Čtyřkoalice).
ČSSD se vydala v případě prezidentské volby vlastní cestou a dávala od začátku najevo, že nemá zájem jednat o společném kandidátovi vládní koalice. Lidovci tedy vcelku logicky navrhli Petra Pitharta, který byl čtyřkoaličním kandidátem na post předsedy Senátu a s přehledem vyhrál. Navíc má všechny potřebné politické zkušenosti.
US-DEU není schopna jasně vysvětlit, proč je pro ní Pithart najednou nepřijatelný. Namísto něho navrhuje nebo tajemně zmiňují kandidáty, kteří, ač úctyhodné osobnosti, nemají šanci být zvoleni. Výsledkem bude nakonec nejspíše to, že ze Senátu postoupí do druhého kola kandidát Občanské demokratické strany. Ta má sice v Senátu momentálně o téměř polovinu křesel méně než strany bývalé Čtyřkoalice, ale bude jednotná. A to může stačit v souboji se soupeři, kteří se neumějí ani dohodnout ani počítat.
Je samozřejmě možné, aby US podpořila, jak naznačují někteří její politici, například Otakara Motejla, pokud tento zvítězí v referendu organizovaném sociálními demokraty. Zcela dětinské ale je navrhovat–poté, co všechny ostatní strany už mají, nebo vybírají, své kandidáty–aby celá vládní koalice podpořila společného kandidáta už v prvním kole. Není totiž vůbec jisté, kdo vyhraje referendum ČSSD. Je rádoby anitkomunistická US-DEU ochotna podpořit například Jaroslava Bureše?
Budoucnost
US-DEU je v těžké krizi a zřejmě jako strana nepřežije. Pokud zvítězí v boji o křeslo předsedy ODS Evžen Tošenovský, a stranu otevře, je téměř jisté, že někteří politici US-DEU přeběhnou zpět do ODS a zřejmě tak padne Špidlova vláda. Pokud by výrazně uspěl v podzimních komunálních volbách Jan Kasl a jeho Evropští demokraté, bude jeho strana také působit na některé unionisty jako magnet.
Každopádně naděje, že by US-DEU mohla ještě reprezentovat alternativu k momentálně oslabené ODS, je téměř nulová. Unionisté nemohou takovou alternativou být, protože si už nikdo nedokáže představit, že by mohli cokoliv vést nebo s kýmkoliv spolupracovat a chovat se přitom odpovědně. Hana Marvanová, která toto chování nejlépe ztělesňuje, je na nejlepší cestě aby se stala stejně tragikomickou politickou postavou, jako byl před několika lety Jozef Wagner.
Mosty – 29. 10. 2002