Evropský parlament přijal na svém plenárním zasedání 20. listopadu 2002 rezoluci k rozšíření Evropské unie. Ve vztahu k České republice usoudil , že Benešovy dekrety nejsou z hlediska evropského práva překážkou přijetí naší země do Evropské unie. Parlament ocenil „zásadní ustanovení česko-německé deklarace“ z roku 1997 a označil ji za „dobrý základ pro usmíření, které představuje morální podklad pro evropské sjednocení“. Vyhlásil, že „nějaké politické gesto české strany“ ve smyslu deklarace považuje za žádoucí. EP také usoudil, že český tzv. amnestijní zákon z roku 1946 „nemá opodstatnění z hlediska moderního práva a spravedlnosti“.
ČTK napsala, že „v samotné debatě před hlasováním se o dekretech zmínili pouze tři poslanci; Evropská komise se k nim nevyjadřovala vůbec. Svědčí to o tom, že tato otázka vyčpěla.“
Toto je velmi zajímavá formulace, která věrně odráží pomýlenost české veřejnosti a politické elity. Už před časem tvrdil bývalý premiér Miloš Zeman i prezident Václav Havel, že dekrety jsou „vyhaslé“. To je formulace přinejmenším stejně elegantní a zároveň nepravdivá, jako když řekneme, že „otázka vyčpěla“.
Jestliže Evropský parlament nebo Evropská komise řeknou, že dekrety nejsou z právního hlediska překážkou vstupu České republiky do EU, neznamená to vůbec, že také „vyčpěl“ nebo „vyhasl“ problém dekrety vytvořený. Za prvé, dnešní právní „nezávadnost“ dekretů z hlediska EU neznamená, že je tak budou vidět i jednotliví sudetští Němci, Rakousko, nebo Německo.
Za druhé, možná „vyčpělost“ z hlediska právního neznamená, že otázka „vyčpěla“ z hlediska morálního a politického. Jinými slovy: I kdybychom se ujišťovali tisíckrát, že problém už neexistuje, protože nám EP a EK říkají, že pro ně na úrovni evropského práva neexistuje, vyhnání sudetských Němců bude existovat jako politický a morální problém přinejmenším do té doby, než se čeští politici dokáží od Benešových dekretů alespoň distancovat.
Ještě lepší by ovšem byla omluva a další gesta, protože dokud neuznáme, že se Československo po druhé světové válce dopustilo barbarské stalinistické etnické čistky, bude u nás demokracie stát na vratkých základech. A do té doby mají naši západní sousedé, zejména Němci (kteří si prošli od druhé světové války upřímným kritickým sebezpytováním) právo dívat se na nás s podezřením.
20. 11. 2002