Zatímco na summitu Evropské unie v Kodani, kde má být schváleno
historicky největší rozšíření EU, jehož součástí má být i Česká
republika, se píše historie, česká média a mnozí politici se utápějí v
kupeckých počtech. Namísto úvah o tom, že o datu 13.12.2002 se jednou
bude učit v hodinách dějepisu jako o jedné z nejvýznamnějších událostí
české historie, zaplavuje nás vlna vyčuraného čecháčkovství.
Mnoho komentátorů a politiků se především ptá, kolik za
členství v EU vlastně dostaneme a jsou uraženi čísly, která naznačují,
že to možná bude v přepočtu na hlavu méně než v jiných kandidátských
zemích. Ponecháme-li stranou skutečnost, že ty uraženecké řeči
nereflektují důležité skutečnosti–například že nebudeme muset chránit
na rozdíl od ostatních v budoucnosti vnější hranice EU–je většina úvah
na prahu summitu skutečně jen velmi smutným svědectvím českého
provincialismu.
Kdybychom parafrázovali slavný výrok amerického prezidenta
Kennedyho, který řekl „Neptej se, co tvá země může udělat pro tebe,
ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zemi“, můžeme jen s hořkostí
konstatovat, že Češi se zásadně neptají, co oni mohou udělat pro
Evropu, ale co Evropa může udělat pro ně. Tato mentalita je smutnou
ukázkou krátkozrakosti, která nevěří v jakékoliv aspirace na společnou
odpovědnost za osud kontinentu a raději se stará jenom o sebe.
Odporný je i tón diskuse. Když už chceme hájit národní zájmy,
je skoro sympatičtější sice krátkozraké ale zásadní odmítání vstupu do
EU ze strany některých euroskeptiků, než kupecké kňourání typu, „Když
nám chtějí dávat tak málo, možná bychom tam ani nemuseli vstupovat.“
Do EU vstupujeme z celé řady důvodů, v nichž peníze jsou sice důležité,
ale pro náš národ s jeho historickými zkušenostmi zdaleka ne
nejdůležitější. Stáváme se součástí zóny stability a společného
prostoru ctícího svobodu, pravidla a vzájemnou solidaritu. Teprve teď
se z totalitního otroctví skutečně vracíme zpět do Evropy!
Pokud zůstaneme mimo, budeme opravdu vydáni na pospas těm mocným, před
kterými nás demagogicky varují někteří euroskeptici v kontextu našeho
členství v EU. V rámci EU s námi bude například Německo jednat jako se
členem klubu—stejně jako dnes jedná Británie z dříve utlačovaným
Irskem. Pokud zůstaneme mimo, budeme pro Němce nikoliv druhým
Švýcarskem, jak si někteří myslí, ale pouhým Balkánem.
V Kodani se píše historie a bylo by nádherné, kdyby si to
někteří tvůrci veřejného mínění uvědomili. Uraženecké žvatlání
některých politiků a komentátorů o tom, jak nám bylo ublíženo tím, že
nám někdo dává zadarmo méně, než si údajně zasloužíme, je opravdu
ubohé.
MF Dnes – 14. 12. 2002