Proč neurychlit dějiny?

V politických kruzích obklopujících George W. Bushe, jakož i mezi některými americkými politology, se začíná stále více hovořit o tom, že porážka Iráku a následná demokratizace této země pod dohledem Američanů mají být jen začátkem postupné demokratizace islámského světa.

Někteří odpůrci tohoto přístupu namítají, že lidé, kteří věří v konečné vítězství demokracie na celém světě, jsou obětí hegelovské (a v nejnovějším vydání fukuyamovské) víry v „logiku dějin“. Navíc argumentují, že i kdyby taková logika dějin existovala, dějiny prostě nelze urychlovat. Pokud se nedemokratické režimy zakotvené v tradicích naprosto odlišných od západních mohou kdy dopracovat k demokracii, může se tak prý stát jen postupně a takový proces nelze naoktrojovat zvenčí. Demokratizace poválečného Japonska-též země s nezápadními tradicemi–byla prý jen specifickou výjimkou.

Ve skutečnosti ve sporu o „urychlování dějin“ nejde v současnosti už vůbec o to, zda USA mají právo nastolovat uměle demokracii, protože si například myslí, že je to nejlepší politický systém, jenž se lidstvu zatím podařilo vytvořit. Jde o to, že demokratizace diktatur, především teokracií, se po 11. září stala základním bezpečnostním úkolem a „urychlování dějin“ imperativem, jehož úspěšné naplnění je existenční otázkou.

Lidstvo se dostalo do situace, kdy se zbraně hromadného ničení mohou každým okamžikem dostat do rukou teroristickým skupinám, nebo tyranským režimům, jejichž vůdci si mohou chtít vydobýt místo v dějinách zničením „západního Satana“. Útok na New York a Washington ukázal, že mezinárodní teror, rekrutující se z prostředí nedemokratických islámských režimů, má již schopnost zasáhnout kdekoliv na světě. Naštěstí ještě nemá zbraně hromadného ničení. Brzy je ale mít může.

Přesně před touto hrozbou varoval ve svém nedávném projevu v britském parlamentu premiér Tony Blair, když vysvětloval rozhodnutí své vlády podpořit USA. Blair nemluví do větru. Skutečně téměř každým dnem se zvyšuje pravděpodobnost, že jeden nebo více diktátorů, které zaslepuje náboženský fanatismus, získají zbraně hromadného ničení. Buď je použijí ke své větší slávě sami, nebo je poskytnou teroristickým organizacím. Jedinou šancí, jak tomu může civilizovaný svět zabránit, je tyto režimy odzbrojit a zdemokratizovat.

Je nešťastné, že Bush a jeho lidé nedokáží toto jasně zformulovat a přesvědčit civilizovaný svět. Jedním z problémů je existence dvojích standardů. Zbraně hromadného ničení vyvíjí například i Severní Korea, se kterou se USA snaží spíše vyjednávat. Ačkoliv je pravdou, že severokorejský režim takové zbraně potřebuje zejména k zastrašení a neexistují náznaky, že by se chtěl pokusit je použít k útoku, přece jenom nerozhodnost USA ve vztahu k Severní Koreji vzbuzuje pochyby o jejich upřímnosti v jejich tažení proti Iráku.Navíc, zatímco severokorejský režim zbraně hromadného ničení, pokud nebude vyprovokován, nejspíše nepoužije, neznamená to, že je tajně jednoho dne neposkytne teroristickým organizacím. Už proto by USA a jejich západní spojenci měli mít ve vztahu k Severní Koreji jasnější politiku.

Demokratizace autoritářských režimů se prostě stává bezpečnostní nezbytností. Pokud taková demokratizace neprobíhá samovolně, jako například v Číně, je možné že civilizovaný svět bude v některých případech muset ve svém vlastním zájmu zasáhnout silou. Když se tedy v Bushově vládě mluví o demokratizaci islámských zemí, neměli bychom to jednoduše odmítat argumenty o tom, že jde nakonec stejně jen o ropu nebo o nějaký pomýlený sen o vývozu Dobra.

MF Dnes – 22. 1. 2003

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..