V článku sugestivně nazvaném „Poslední prezidentovy fauly“ (Právo, 1.2.
2003), Petr Uhl tvrdí, že se Václav Havel dopustil těsně před odchodem
z funkce hned několika faulů tím, že podepsal dopis osmi evropských
státníků, v němž žádají Radu bezpečnosti, aby nedovolila Iráku nadále
porušovat její rezoluce. V tomtéž vydání Práva Václav Bělohradský
tvrdí, že se v otázce války proti Iráku rozhoduje o přežití demokracie
v novém tisíciletí. Je tomu tak prý proto, že doktrína preventivní
války je v nejhlubším možném rozporu s evropským pojetím práva.
Faulů se ve skutečnosti dopouštějí oba komentátoři, každý po svém.
Oběma je společný silný, v případě Uhla téměř fanatický,
anti-amerikanismus. Pokud nechtějí páchat na čtenářích fauly, měli by
jim to dopředu říci a ušetřit je tak zdlouhavých výkladů, jejichž cílem
je v podstatě nám sdělit, že Američané jsou neodpovědní kovbojové.
Uhl se pak dopouští konkrétních faulů vůči Havlovi. Ví velmi
dobře, že článek osmi evropských státníků, je opravdu jen článkem, nebo
otevřeným dopisem, v němž tyto osobnosti vyslovují svůj názor. Ví velmi
dobře, že článek nezakládá žádné zahraničně-politické rozhodnutí. O čem
tedy mluví, když obviňuje Havla z porušování ústavního pořádku země?
Vždyť sám vzápětí správně zdůrazňuje, že ústava vyžaduje souhlas vlády
s prezidentovými zahraničně-politických aktivitami, jen když jsou
spojeny s rozhodnutím.
Havel se prý také dopustil faulu vůči Evropské unii. Ve skutečnosti se
faulu dopouští opět Uhl, neboť ví, že EU nesestává jen z Německa nebo
Francie. Mezi politiky, kteří též podepsali zmíněný článek, jsou
například premiéři Španělska, Itálie, Velké Británie, nebo Dánska, což
jsou členské země EU. Možná by si měl Uhl stěžovat na faulování u nich.
Navíc bychom mohli jeho argument zcela obrátit a zeptat se, zda svými
postoji nefaulují EU v současnosti Němci a Francouzi.
Třetí údajný faul prezidenta je prý namířen vůči českým
občanům, protože 67 procent z nich nesouhlasí s případnou válkou proti
Iráku. Je vůbec možné, že tento argument činí úctyhodný obránce
lidských práv Petr Uhl? Většina občanů si například přeje trest smrti.
A proč Petr Uhl chválil v minulosti Havla za názor, že by se Češi měli
chovat vstřícněji k sudetským Němcům? Vždyť naprostá většina obyvatel
si myslí přeci opak!
Podle Uhla se prý Havel dopustil vůbec nejhoršího faulu vůči
sobě, své integritě. Ve skutečnosti je Havel naprosto konsistentní.
Vždy říkal, že se zlu musí čelit ještě před tím, než má možnost udeřit.
A to nás přivádí k Bělohradskému. Jak může tento přemýšlivý filozof s
takovou jistotou tvrdit, že preventivní válka ohrožuje demokracii? Co
když je to v některých případech přesně naopak? Posílily snad
demokracii ústupky Francie a Británie Hitlerovi v Mnichově v roce 1938?
Nebyl by tehdy jasný postoj, včetně preventivní války, řešením, které
mohlo zabránit nejen zničení československé demokracie ale také
zachránit desítky miliónů životů?
Válka v Iráku už dávno zuří. Je to válka iráckého režimu proti
vlastním obyvatelům, včetně používání zbraní hromadného ničení. Ti, kdo
nyní vymýšlejí důvody, proč Iráku ustupovat a volají po zachování
„míru“, jsou rasisté svého druhu. Říkají nám, že oběti Saddámova režimu
nejsou jako my, válka režimu proti nim není naší válkou, nestojí nám za
to, abychom zasáhli. Intervenovat nemáme, dokud nejsme přímo ohroženi
my sami.
Jenomže žijeme ve stále více propojeném světě, a jak ukázalo 11. září
2001, ohroženi už dávno jsme! To jenom ti, kteří si „mír“ pletou se
svou okamžitou bezpečností, si neuvědomují, že režimy, které nemají
problém použít zbraní hromadného ničení proti vlastním obyvatelům, je s velkou pravděpodobností použijí i proti nám, nebo je poskytnou teroristům. A ti je pak použijí zcela jistě.
Právo – 5. 2. 2003