Někteří zákonodárci z řad ČSSD, US a lidovců naznačují, že pokud by vládní koalice jednotně nepodpořila Jana Sokola, dali by své hlasy Václavu Klausovi. Prezident prý musí být tentokrát zvolen. Nad náhle objevenou státotvorností těchto politiků nelze než žasnout. Vždyť jejím důsledkem by nejspíše byla vládní krize a přerýsování celé politické scény, na které by zásadním způsobem doplatili i oni!
Zvolení Václava Klause prezidentem by téměř jistě způsobilo hluboký rozkol v sociální demokracii. Byla by to těžká, zřejmě definitivní porážka Vladimíra Špidly. I kdyby se Václav Klaus po svém zvolení zdržel jakéhokoliv tlaku na vládu, lze si jen těžko představit, že by rozklížená vládní koalice jeho zvolení přežila o více než několik týdnů.
Oslabený Špidla by jen těžko obhájil své předsednictví na březnovém sjezdu. Strana by se mohla rozštěpit, z čehož by těžili především komunisté. Ti by nejenom mohli „pozřít“ část ČSSD a stát se tak nejsilnější levicovou stranou, ale také by zásadně ovlivňovali příští vládu.
Pokud by totiž padla Špidlova vláda, není představitelné, že by se politici shodli na předčasných volbách. Česká ústava je v tomto směru příliš rigidní a politici nebudou chtít znovu absolvovat martýrium, kterým museli projít při prosazení předčasných voleb v roce 1998. Jedinými „stabilními“ řešeními by byla menšinová vláda ČSSD spoléhající na podporu komunistů anebo přímá koalice s KSČM.
Komunistům by za své případné zvolení ovšem vděčil i Václav Klaus, protože bez jejich podpory je v parlamentní volbě nevolitelný. Hlasy několika koaličních zákonodárců mohou sice být jazýčkem na vahách, který z Klause udělá nakonec prezidenta, ale tyto hlasy by nic nezmohly, pokud by se díky podpoře komunistů Klaus nepřiblížil nejprve k hranici volitelnosti. Navíc bez podpory KSČM Klaus vůbec nemůže postoupit do druhého kola volby, pokud hlasy většiny vládních poslanců a senátorů obdrží Jan Sokol.
Zvolení Klause by také nejspíše způsobilo rozkol ve straně lidové, neboť Klause chtějí případně podpořit především oponenti Cyrila Svobody. US by po pádu vlády byla na rychlé cestě k zániku. Již nyní působí Petr Mareš spíše jako správce konkursní podstaty, než jako předseda existující strany. Politický nástup ODS způsobený Klausovým zvolením by nejspíše vedl ke splynutí části US s ODS. Vliv ODS by každopádně markantně posílil.
Je tedy možné, že by se konečně naplnil dávný sen některých politiků a politologů o politickém spektru, jemuž dominují dvě silné strany—pravicová a levicová. Problémem je, že onou dominantní levicovou stranou by se za současných podmínek mohla snadno stát KSČM. Mobilizace proti takové levici by zřejmě pomohla ODS vyhrát příští volby. Vždyť občanské demokraty by za takových okolností podpořili i mnozí kritici ODS, kteří stranu jinak nevolí. Co by se ale stalo, kdyby opět vyhrála levice, které by ovšem tentokrát dominovali komunisté?
Právo – 26. 2. 2003