Důvody pro zvolení Jana Sokola mají co do činění nejen s jeho kvalitami ale také s riziky zvolení jeho soupeře. Pokud jde o Sokola, nejdůležitějším důvodem pro jeho zvolení by mělo být, že navazuje na tradice, které českému prezidentství dal do vínku Tomáš G. Masaryk.
Sokol je morálně integrální osobností, která neváhala podepsat Chartu 77 a čelit důsledkům. Politiku, v níž po roce 1989 několikrát působil, nechápal jako boj o moc, ale především jako veřejnou službu. Mít v úřadě prezidenta člověka, který je na jedné straně integrující osobností ochotnou k hledání kompromisů se stranickými politiky, ale zároveň působí jako morální korektiv, by bylo pro českou politiku i společnost přínosné.
Sokol by také znamenal kontinuitu, zejména zahraniční politiky státu. Je proevpropský, ale není přitom protiamerický. Jeho zvolení by také nikterak nenarušilo dobré vztahy se sousedy. V zahraničí je méně známý než Václav Klaus, ale mnohem důležitější je, co v očích zahraničí oba kandidáti reprezentují.
V zahraničí známější Klaus bohužel nemá díky svým euroskeptickým postojům dobré jméno v Evropě, kvůli svým postojům k intervenci na Balkáně a v Iráku dobré jméno v USA, a kvůli hysterii vůči sudetským Němcům v loňské předvolební kampani ani dobré jméno v Německu a Rakousku. Současná vláda na Slovensku mu zase jistě nezapomene jeho vstřícnost k Vladimíru Mečiarovi, zatímco Poláci dodnes připomínají jeho rozbití višegrádské spolupráce. Jinými slovy: „nepopsaný“ Sokol, který svůj zahraničně-politický profil může teprve utvářet bez závaží minulých omylů, je lepší volbou než špatně zapsaný Klaus.
Pro ty, kteří mají zájem na tom, aby čeští občané schválili vstup České republiky do Evropské unie, je Sokol též jednoznačně lepším kandidátem. Prezident bude před referendem díky váze svého úřadu hlavním moderátorem veřejné diskuse. Bylo by jistě lepší mít prezidenta, který vidí EU i přes její nedostatky pozitivně, než politika, který nám de facto říká, že k členství v EU bohužel nemáme alternativu.
Sokolovo zvolení by bylo důležité i proto, že by nedestabilizovalo domácí politickou scénu, zatímco zvolení Klause povede s největší pravděpodobností k pádu vlády a těžkým konfliktům uvnitř sociální demokracie. Mnozí z nás by si jistě mohli zlomyslně myslet, že si političtí neumětelové z ČSSD zaslouží, co zaseli, jenomže výše popsaný scénář též znamená posílení KSČM.
A právě i ve vztahu ke KSČM by Sokol byl lepší volbou. I když by s komunisty, jak říká, jednal, byl by na nich méně závislý, než by byl Klaus, který potřebuje podporu většiny nebo všech komunistů, má-li být zvolen. Ti by jistě přišli později s účtem. Sokol, pokud by se ČSSD zachovala rozumně, může být zvolen i bez komunistů.
Úplně nakonec stojí za zmínku, že u Sokola neexistuje ani stín podezření, že by měl vazby na TV Nova, jejího ředitele a různé klientelské sítě. Nikdy také nemluvil o „kriminalizovaných podnikatelích“, což je u prezidentského kandidáta, který by mohl jednou udělovat milosti, dosti důležité.
Lidové noviny – 28. 2. 2003