Způsob, jakým se vládní koalice pustila do volby nové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, je smutnou ukázkou slabosti české demokracie. RRTV je orgánem státní správy. Ve vyspělých demokratických zemích je orgán státní správy synonymem pro politickou nezávislost. V českém prostředí politické strany ovšem nemohou odolat pokušení důležité orgány státní správy ovlivňovat—zejména pak ty, které regulují činnosti, které mohou mít zpětný dopad na politiku.
Pro nezávislost státní správy přitom existují důvody, které se vztahují jak k samotné podstatě demokracie tak, řekněme, k provozu moderního státu. Demokracie není jen mechanismem a způsobem vládnutí—tedy vládou lidu uskutečňující se obvykle skrze vládu většiny. Má též svou obsahovou stránku, která spočívá v tom, že existuje celá řada institucí a aktivit nezávislých na politické moci—od médií, přes občanské spolky, podnikatelské aktivity, až po centrální banky. Ty chrání veřejnost před zneužíváním politické moci.
Americký politolog Fareed Zakaria ve svém současném bestselleru o neliberální demokracii říká, že demokracie, která je zbavena svého liberálního obsahu—tedy existence nezávislé sféry garantované vládou zákona—může být v konečném součtu stejně nesvobodná jako některé diktatury. Jinými slovy: demokratický proces zbavený liberálního obsahu může sloužit jen k potvrzování moci zkorumpovaných elit.
Toto si samozřejmě vyspělé demokracie uvědomují. Proto tolik dbají nejen na dodržování demokratických pravidel hry, jako jsou volby, ale také na prohlubování ústavního liberalismu, který garantuje existenci sféry nezávislosti na politické moci.
Zároveň si uvědomují, že nezávislost státní správy je také důležitá pro hladký provoz státu. Tam, kde instituce státní správy podléhají politickým tlakům, panuje nestabilita a nejasná kritéria. Každá nová politická moc se bude snažit zneužít takové orgány státní správy ku svému prospěchu. Může to také být nakonec i pěkně drahý špás, jako je například prohraná arbitráž o ochranu zahraničních investic v TV Nova.
Demokracie je na rozdíl od utopických systémů založena na předpokladu, že lidé chybují, jsou slabí, ba často špatní. To se týká především politiků, protože ti mají, na rozdíl od průměrných občanů, moc. Je proto nutné vytvořit institucionální a právní prostředí, které politikům znemožňuje, aby svým slabostem pokušením mohli dát průchod.
Bohužel v případě naší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání není zatím vytvořen ani potřebný právní a institucionální rámec, který by politikům znemožnil RRTV ovlivňovat. Už to, že jsou do tohoto „nezávislého“ orgánu státní správy voleni jeho členové podle politického klíče, je skandální.
Je zde ovšem též problém politické kultury. V zemích s vyspělejší politickou kulturou by politici věděli, že i navzdory nedokonalému zákonu, který jim ovlivňování umožňuje, je v jejich vlastním zájmu, aby zvolili Radu, která nebude zrcadlem těch politických sil, které mají právě převahu v parlamentu. Výsledkem totiž bude jen nestabilita: pokud v příštích volbách zvítězí dnešní opozice, najde způsob, jak zvolit RRTV podle svých představ. Na toto střídání politických stráží v oblasti, která by měla být na politických tlacích už z definice nezávislá, doplatí nakonec nejen ti, kdo mají dnes mocenskou převahu, ale i celý rozhlasový a televizní trh.
Současná vládní koalice měla skvělou šanci ukázat, že je tolerantnější a otevřenější, než byli protagonisté opoziční smlouvy. Protože není snadné změnit rychle zákon tak, aby politické tlaky vylučoval, mohla vládní koalice alespoň ukázat politickou velkorysost a odmítnout, aby byla RRTV volena podle striktně stranického klíče. Nedokázala odolat pokušení a to se jí—a nám všem–nakonec vrátí jako bumerang.
15. 5. 2003