České republice hrozí další mezinárodní arbitráž kvůli nedostatečné ochraně zahraničních investic, tentokrát ze strany japonské Nomury. Stát jí prý způsobil škody, když Česká národní banka uvalila nucenou správu na Investiční a poštovní banku, kterou vzápětí prodala Československé obchodní bance. Nabízí se srovnání s arbitráží v případě Nova TV, ale ve skutečnosti jsou oba případy velmi odlišné.
Navzdory složitým filipikám zastánců bývalého generálního ředitele Nova TV, Vladimíra Železného, kteří se snaží dokazovat, že Železný vlastně nikoho nepoškodil, a že český stát prý jen podlehl trikům fikaných právníků okolo firmy CME (která financovala Železného televizní rozjezd), věc je poměrně jasná. Železný by bez CME, se kterou byl na léta dopředu smluvně svázán, Nova TV nikdy nemohl spustit a v prvních letech tak úspěšně provozovat.
Na jedné straně se lze jistě zeptat, proč by úspěšný generální ředitel a spoludržitel licence neměl mít právo se v určitém okamžiku rozejít se svými investory, pokud si je jist, že na projekt stačí sám. Na druhé straně je zřejmé, že CME nebyl žádný obyčejný investor. Bez této společnosti by Nova TV nikdy ani nevznikla. Železný byl jen držitelem oprávnění provozovat televizi, na kterou ale neměl peníze. Od začátku tedy šlo a jakési komplexní „joint venture“, v němž měl chytrý český Honza povolení provozovat něco, na co neměl ani peníze ani strukturální zázemí, zatímco jeho zahraniční partner neměl ono kýžené povolení, ale měl a poskytl všechno ostatní.
Mezinárodní arbitráž tedy vcelku logicky rozhodla, že český stát měl zabránit tomu, aby Železný svého partnera, řečeno lidově, vypekl a zabránil mu tak plně realizovat plánované výnosy jeho investic. Zajímavé na tom všem je, že když Železný CME vytlačil, neozval se žádný z předních českých politiků, aby nám oznámil, že se jedná o „loupež za bílého dne“. Namísto toho, většina politiků chodila do ukradené televize besedovat do Sedmiček.
V případě Nova TV k pochybení podle mezinárodní arbitráže došlo tak, že český stát nezasáhl, když měl. Když ale naopak příslušné instituce českého státu zasáhly v případě banky, která už v té době byla téměř dokonale vytunelována—částečně též proto, že si z ní některé politické strany a s nimi spojení lidé údajně udělali samoobsluhu na peníze—oznámil nám dnešní prezident země, že se jednalo o „loupež za bílého dne“.
Nevysvětlil nám bohužel, jak lze uloupit něco, co už bylo vyloupeno tak dokonale, že narůstají jen dlužné částky. Nejposlednější čísla hovoří o tom, že v IPB byla „sekyra“ čítající zhruba 200 miliard korun. Banka údajně vyráběla jak na běžícím pásu milionáře z přátel jejích manažérů.
Další rozdíl mezi Nova TV a IPB spočívá v tom, že v době, kdy byla investice CME v TV Nova zcizena, byla Nova TV prosperující podnik, kterým by se jistě jen těžko stala bez již zmíněného finančního a dalšího zázemí poskytovaného CME. Český stát měl proti této loupeži prosperujícího podniku zasáhnout, ale nezasáhl.
Když byla spáchána údajná „loupež za bílého dne“ v případě IPB, byl to podnik rozvrácený dluhy, v němž Nomura zcela evidentně nevykonávala dohled, který jako principiální vlastník vykonávat měla. Kdyby byla banka ponechána svému osudu, český daňový poplatník by dnes byl zřejmě zatížen dluhy ještě mnohem většími, než byly ty, které nakonec daňoví poplatníci budou tak či onak platit. Stát tedy vcelku logicky zasáhl.
Ačkoliv obě „loupeže za bílého dne“ jsou diametrálně odlišné, přesto mají něco společného. Oním společným jmenovatelem je skutečnost, že údajnou loupeží se v očích některých politiků a s nimi spojených lidí stal v případě jak TV Nova tak IPB teprve až zásah (ať už mezinárodní arbitráže nebo ČNB), který oslabil jejich vliv na instituce, které jim přinášely buď vliv nebo peníze, nebo obojí.
Řízení mezinárodní arbitráže o ochraně investic v TV Nova nebylo navzdory tvrzením zastánců Železného nijak výrazně zpolitizováno. V České republice nebyli téměř žádní přední politici, kteří by pronášeli soudy, které by mohly výsledek arbitráže významně ovlivnit—možná proto, že se báli Železného. V případě arbitráže spojené s investicí Nomury v IPB takové neutrální prostředí neexistuje. Celá řada předních politiků, včetně dnešního prezidenta, označila zákrok ČNB za loupež. Právníci Nomury to jistě mezinárodním arbitrům připomenou.
Není vůbec divu, že se bývalý guvernér ČNB, Josef Tošovský, zdráhá v takovém případě vypovídat. Vše podstatné, co by mohl říci, by muselo být řečeno v tomto kontextu. Ať už by řekl cokoliv, nakonec by to byl právě on, kdo by byl některými českými politiky obviňován z toho, že celou kauzu politizuje.
26. 8. 2003