Zimbabwský diktátor Robert Mugabe zaútočil na jedno z posledních ohnisek nezávislosti v zemi, deník Daily News. Nástrojem se stal restriktivní zákon o přístupu k informacím, schválený v minulém roce, podle kterého musí mít novináři a mediální organizace licenci k provozování novinářské činnosti. Vedení Daily News odmítalo tento požadavek s vysvětlením, že se jedná o pokus potlačit nezávislé novináře a zpravodajské organizace.
V reakci na tento postoj vtrhla do redakce Daily News před několika dny policie a bez řádného soudního povolení začala zabavovat vybavení redakce včetně počítačů. 17. září pak policie zatkla v hlavním městě Harare zhruba sto aktivistů a tři novináře, kteří protestovali proti uzavření deníku.
Útok Mugabeho režimu na poslední nezávislý deník v zemi (ostatní média kontroluje vláda) není překvapující. Nijak nová není ani metoda, kterou režim použil. Mugabe, který se ještě stále snaží udržet alespoň zdání demokratičnosti, zdánlivě postupoval legální cestou. Represivní zákony byly řádně schváleny, deník se odmítl podřídit. Vládní tisk argumentuje, že si svou rebelií proti platným zákonům zavinili novináři v Daily News vše sami.
Ve skutečnosti se deník Daily News snažil být jednou z posledních bariér proti rozpínající se diktatuře. V březnu minulého roku Mugabe zmanipuloval prezidentské volby. Zastrašování a likvidace politických oponentů, které trvají už několik let, během prezidentské kampaně výrazně zesílilo. Po svém „zvolení“ se pak diktátor pustil do boje s těmi, kteří patří k jeho nejvýraznějším kritikům. Deník Daily News byl logickým terčem.
Útok na média v Zimbabwe se týká i nás. Měli bychom se proti němu postavit už proto, že máme s tímto postupem diktátorů konkrétní historické zkušenosti a víme, že téměř každý útok na svobodu a demokracii začíná pokusy omezit svobodu vyjadřování. To, co se děje v Zimbabwe, je pro nás také varováním; vždyť na začátku Mugabeho vlády bylo Zimbabwe demokratickou zemí. Plyne z toho, že demokracie a svoboda nejsou nikdy v bezpečí, a že je třeba být neustále ve střehu proti jakýmkoliv pokusům svobodu omezovat.
Je třeba se také rozhodnout, zda považujeme svobodu a lidská práva za universální. Diktátorské manýry v zemi jako je Zimbabwe, by bylo snadné ignorovat s tím, že se nás netýkají. Ať už proto, že je to daleká země, o které téměř nic nevíme, nebo proto, že lidská práva—jak tvrdí morální relativisté—jsou kulturně podmíněná.
Už proto je sympatické, že se na obranu Daily News ozvaly některé české mediální a lidsko-právní organizace v podobě protestů a petičních akcí. Syndikát českých novinářů, internetový deník Česká média, TV Nova, MF Dnes a Český helsinský výbor jsou garanty petice adresované Robertu Mugabemu. Deník Česká média se rozhodl oslovit s žádostí o podporu protestů i další česká média a politiky.
Cynici namítnou, že protesty českých novinářů proti porušování lidských práv v Zimbabwe nic neznamenají. Můžeme ale argumentovat i opačně. Mugabe jistě nebude překvapen protesty z velkých, vyspělých demokracií. Protest z malé země, která má svých starostí dost, bude možná vnímat jako varování, že nevole vůči jeho režimu nepřichází jen ze zemí, které—jak Mugabe často argumentuje—mají v Zimbabwe koloniální zájmy.
Hlasy na obranu svobody v Zimbabwe, stejně jako snahy bojovat za změnu režimu na Kubě, jsou znamením, že se Česká republika stává skutečně sebevědomou demokratickou zemí, která se nestará jen sama o sebe. Je to zpráva o tom, jak si vážíme svobody a demokracie.
Česká média – 20. 9. 2003