Prezident Václav Klaus se rozhodl, že nakonec nepojede na summit Evropské unie do Říma, kde se bude jednat o nové evropské ústavě. ČTK odcitovala Klause takto: „“Vzhledem také k velké krátkosti tříminutového vystoupení na konferenci v Římě jsem se rozhodl, že do Říma nepojedu a že tam ponechám ministerského předsedu, aby toto stanovisko (České republiky), které jsme si přece jen měli šanci trochu sladit, přednesl sám.“ Je to velmi moudré rozhodnutí.
Tak především Klaus v nedávném článku v MF Dnes evropskou ústavu de facto odmítnul a obvinil její tvůrce ze snahy vytvořit evropský superstát. Nemělo by žádný smysl, aby se český prezident účastnil jednání, na němž se má diskutovat o konečné podobě ústavy, když tento dokument odmítá. Takový postoj není vyjednávací pozicí. Pokud nějaký dokument odmítám, těžko mohu zároveň rozumně vyjednávat o změnách v takovém dokumentu.
Prezidentovo rozhodnutí nejet do Říma je dobré i proto, že by jeho účast mohla být pro hlavu státu poměrně ponižující. Za zahraniční politiku státu totiž podle článku 63 ústavy odpovídá vláda. Tento článek explicitně zmiňuje zastupování republiky navenek a sjednávání i ratifikaci mezinárodních smluv jako ty prezidentovy činnosti, ke kterým je zapotřebí spolupodpisu předsedy nebo jím pověřeného člena vlády. Odstavec 4 článku 63 pak suše dodává, že „za rozhodnutí prezidenta, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda“.
V delegaci země, v níž za zahraniční politiku ústavně odpovídá vláda a kterou na summitu reprezentují předseda vlády i člen vlády odpovědný za zahraniční politiku, by byla prezidentova účast v lepším případě nadbytečná, v horším případě matoucí pro ostatní země. Prezident by mohl tak nanejvýš přednést svůj osobní názor, případná závazná rozhodnutí by ovšem mohli dělat jen členové vlády.
V tomto kontextu je hezké, když Klaus říká: „…ponechám ministerského předsedu, aby toto stanovisko (České republiky), které jsme si přece jen měli šanci trochu sladit, přednesl sám.“ Ve skutečnosti je sporné i to, zda prezident může rozhodovat o tom, zda „přenechá“ předsedovi vlády, aby přednesl stanovisko, za které je nakonec odpovědná právě vláda. Možná by si měl Klaus prostudovat ústavu.
1. 10. 2003