Rychle rostoucí americké hospodářství je považováno za hlavní devizu současného prezidenta George W. Bushe v jeho úsilí o znovuzvolení. Domácí politická a hospodářská situace bude ale hrát v prezidentských volbách 2. listopadu 2004 zřejmě jen druhotnou roli. Důležitější bude otázka americké okupace Iráku.
Na jedné straně současnému prezidentovi uškodí, pokud v Iráku poroste chaos i počet amerických obětí teroristických útoků a nebude se dařit zemi stabilizovat. Na druhé straně Američané budou nedůvěřiví vůči Bushovým oponentům, protože se budou obávat, že si při své relativní nezkušenosti s mezinárodní politikou nedokáží s iráckou krizí poradit už vůbec.
Dopadení Saddáma Husajna během minulého víkendu je momentálním úspěchem pro Bushe, který navíc snižuje riziko, že by se nestabilní situace v Iráku změnila v chaos. Na druhé straně může zatčení Saddáma paradoxně Bushe ve středním časovém horizontu politicky oslabit, protože čím více bude Irák stabilní, tím více se budou zmenšovat obavy průměrných Američanů z nějakého nového, v zahraniční politice nezkušeného prezidenta.
Problémem demokratických kandidátů je, že téměř všichni, s různou intenzitou, americkou intervenci v Iráku kritizují. Na jedné straně škály stojí bývalý generál Wesley Clark, který nebyl radikálně proti samotné intervenci, ale kritizuje způsob, jakým si Bushova administrativa počíná v poválečné obnově Iráku. Na druhém konci je bývalý vermontský guvernér Howard Dean, který byl od počátku zásadně proti samotné intervenci a Bushe označuje za nebezpečného dobrodruha.
Deana nyní podpořil Clintonův viceprezident Al Gore, což Deanovi, kterého většina průzkumů veřejného mínění staví do čela demokratických kandidátů, bezpochyby pomůže. Gore ovšem podpořil Deana především kvůli jeho domácí hospodářské a politické agendě. Tvrdí, že spolu mohou vybudovat „novou Ameriku“, čímž míní sociálně spravedlivější společnost.
Dean ovšem bude mít vážný problém. Jeho radikální postoje k irácké otázce jsou v rozporu s míněním většiny Američanů. Ačkoliv stále více Američanů je nespokojeno s tím, jak si Bushova administrativa není schopna poradit s poválečnou rekonstrukcí a politickou stabilizací Iráku, většina nemá problém se samotnou intervencí a odstraněním Saddáma Husajna.
Toto si zřejmě uvědomila manželka bývalého prezidenta a senátorka Hilary Clintonová, která v několika rozhovorech pro americká média v minulých dnech zaujala k irácké situaci a k boji s terorismem překvapivě „jestřábí“ postoje. Zatímco demokratičtí kandidáti na post prezidenta se předhánějí, aby americké voliče ujistili, že americkou účast v Iráku buď rychle a radikálně zmenší, nebo dokonce budou usilovat o stažení amerických jednotek, Clintonová tvrdí, že americká intervence byla nejen správná a potřebná, ale že je třeba radikálně zvýšit jak počet amerických vojáků, tak počty vojáků ze zemí Severoatlantické aliance—a to jak v Iráku, tak v Afghanistánu. Zároveň tvrdí, že je nutné změnit strukturu těchto jednotek tak, aby byly kompetentnější v policejní práci.
Postoje Clintonové, která–v případě, že Bush své prezidentství obhájí—bude mít skvělé šance se stát demokratickým kandidátem na prezidenta v roce 2008, dávají smysl. Vyjadřují přesně to, co si myslí většina Američanů: Bitvu o Irák je nutné vyhrát, nevede už žádná cesta zpátky. Západ si nemůže dovolit ukázat teroristům, že je slabý.
Ačkoliv to Clintonová neříká otevřeně, přitvrzení jejích postojů naznačuje, že nad současnými demokratickými kandidáty zlomila hůl a už teď si cílevědomě připravuje půdu pro prezidentský souboj v roce 2008. Je také možné, že pokud se ukáže, že Bushův oponent z tábora demokratů nemá šanci vyhrát v příštím roce, Clintonová bude vyzvána, aby se kandidatury ujala sama. Ta zatím možnost, že by podobnou nabídku přijala, vehementně odmítá.
Její postoje ovšem jsou, jak se zdá, v současnosti jediným možným návodem, jak Bushe porazit. V zahraniční politice nezbývá než na Bushe útočit zprava—tedy vyvlastnit neokonzervativní agendu s tím, že demokratický prezident by v boji s terorismem a v šíření demokracie nejen pokračoval, ale dělal by to lépe, například tím, že by v boji s terorismem oživil notně pochroumané euroatlantické spojenectví a multilateralismus. To může být v kombinaci s domácím důrazem na „sociálnější“ Ameriku pro mnohé Američany lákavý program.
Je velmi pravděpodobné, že pokud se Clintonová nenechá nakonec ještě vtáhnout do boje o prezidentské křeslo v roce 2004, George W. Bush bude znovu zvolen prezidentem. Evropané, kteří vkládají naděje v superliberálního Howarda Deana, dost dobře nerozumí americké mentalitě. Dokonce i mnozí z těch Američanů, kteří Bushe upřímně nesnášejí, mu dají svůj hlas, pokud jeho protikandidát bude nabízet v Iráku řešení, které hrozí něčím stejně potupným, jako byl vynucený americký odchod z Vietnamu.
Hospodářské noviny – 18. 12. 2003