Po trapném selhání Miloše Kužvarta se vládní koalice dohodla, že na post evropského komisaře navrhne bývalého českého vyjednavače s Evropskou unií Pavla Teličku. Tento nestraník a odborník je nepochybně správnou volbou. Koalice ovšem nebyla jednotná, protože lidovcům prý vadilo Teličkovo členství v KSČ před listopadem 1989. Je to právě od této strany neobyčejná drzost.
Teličkovo členství v KSČ samozřejmě není něčím, co lze zcela přejít mávnutím ruky. A je do určité míry pochopitelné, že právě lidovci na něj upozorňují, protože Evropská lidová strana, jejímž jsou čeští lidovci členem, a k níž budou náležet v Evropském parlamentu, nedávno vydala rezoluci, v níž žádala, aby do evropských struktur z kandidátských zemí nepřicházeli bývalí komunističtí prominenti a členové represivních složek bývalých komunistických států.
Telička sice do této skupiny bývalých komunistických prominentů nepatřil, ale lidovci by vypadali poněkud licoměrně, kdyby jeho bývalé členství v KSČ zcela ignorovali. Ještě licoměrněji ovšem vypadají, když Teličku za jeho členství hlasitě kritizují. Lidová strana totiž byla po celou dobu komunistického režimu satelitem komunistické strany.
Nebyla přitom v pozdějších fázích komunistického režimu jen jakýmsi ujařmeným subjektem, který pouze trpně snášel komunistickou nadvládu. Když chtěl někdo udělat kariéru, mohl patřit právě tak ke komunistické jako k lidovecké nomenklatuře. Vedení strany bylo komunisty zcela kontrolováno, samotná strana se v rámci Národní fronty aktivně podílela na „budování“ komunistického režimu. Struktury ČSL byla prolezlé agenty.
Lidovci si jistě zaslouží uznání za to, že se po listopadu dokázali na rozdíl od komunistické strany rychle zreformovat a vrátit se ke svým původním kořenům.
Nikdo nezpochybňuje jejich dnešní identitu coby křesťansko-demokratické strany stojící mírně napravo od politického středu.
V každém případě by se však právě tato strana měla vyhnout kádrování kohokoliv za jeho či její komunistickou minulost. Nebylo by totiž těžké jmenovat celou řadu lidovců, kteří dnes zastávají ve straně prominentní posty, a kteří byli členy či funkcionáři strany už před rokem 1989–a měli proto velmi slušná zaměstnání, na která nestraníci nedosáhli.
I když by se mnozí tehdejší členové ČSL jistě bránili tím, že lidovou stranu v té době viděli přece jen jako určitou alternativu ke KSČ, skutečností je, že tehdejší lidová strana nejenže nebyla žádným centrem odporu vůči komunistickému režimu, ale aktivně se podílela na jeho udržování.
24. 2. 2004