Poslanecká sněmovna schválila zákon, ve kterém se suše konstatuje, že se prezident Edvard Beneš zasloužil o stát. Tento počin poslanců je zbytečný a kontroverzní. Beneš byl rozporuplným politikem, jehož kroky na konci 2.světové války a po ní nepřímo pomohly komunistům k uchopení moci.
Už když se myšlenka posvětit zákonem Benešovy „zásluhy“ zrodila před dvěma lety, zveřejnil jsem v MF Dnes na toto téma článek, který je i dnes platný.
Dnes lze jen dodat, že není náhodou, že se o uzákonění Benešových zásluh bijí komunisté. Mají mu být za co vděční. Lze též dodat, že tento zákon zhorší vztahy s Rakouskem a Německem—zeměmi, v nichž je mnohými politiky viděn jako hlavní architekt poválečného odsunu sudetských Němců.
Případné přijetí zákona, který ještě musí schválit Senát a podepsat prezident, má i svou humornou stránku. Jak už v reakcích na tuto zprávu trefně navrhli někteří čtenáři internetových serverů, český parlament–namísto toho, aby schvaloval zákony, které Česká republika skutečně potřebuje–by se mohl pravidelně věnovat schvalování jednovětých deklarativních zákonů typu „Hašek se zasloužil o hokej,“ „Husák se zasloužil o normalizaci“ a „Václav Klaus se zasloužil o (ne)průhledné právní prostředí.“
Eventuálně by parlament mohl přijímat i zákony deklarující, že se ta či ona osoba nezasloužila o nic. Takové výroky parlamentu by se mohly stát závaznými pro autory encyklopedií, sborníků „Kdo je kdo“, apod. „Někým“ by byl z právního hlediska jenom ten, o kom by parlament rozhodl, že se o něco zasloužil.
Velmi pěkný by byl zákon znějící například: „Poslanec Kott je opilec a zasloužil se o velkou ostudu.“ Dobrý by byl i zákon znějící: „Senátor Železný se zasloužil o desetimiliardovou pokutu.“
Podobné zákony by měly i další použití–mohly by se například předčítat pro pobavení v televizních estrádách.
25. 2. 2004