Trojí volby, které se mají konat v tomto roce–do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev a do Senátu–mohou zásadním způsobem ovlivnit českou politickou scénu. Zejména výrazný neúspěch jedné nebo více stran vládní koalice v kterémkoliv z těchto volebních klání, by mohl křehkou vládní koalici definitivně pohřbít. Výrazný úspěch stran opozičních zase zvýší jejich šance na úspěch ve volbách do Poslanecké sněmovny—ať už se konají v řádném termínu v roce 2006, nebo předčasně.
Ačkoliv politické strany jsou si důležitosti letošních voleb vědomy, jejich aktivity tomu zatím nenasvědčují. Volby do EP, jejichž výsledky mohou jako první zcela rozkolísat politickou scénu, se—poněkud paradoxně–nezdají být pro prioritou zejména pro strany vládní koalice. Zatímco obě opoziční strany nasadily do čela svých kandidátek své první místopředsedy—komunisté Miloslava Ransdorfa a občanští demokraté Jana Zahradila–strany vládní koalice se spokojily s méně výraznými politiky. Lidovci sázejí na senátorku Zuzanu Rothovou, unionisté senátorku Helenu Rögnerovou, a sociální demokraté na poslance Libora Roučka.
Ti budou navíc muset bojovat o přízeň voličů s výraznými osobnostmi, jako jsou Vladimír Železný a Josef Zieleniec, na čele dvou mimoparlamentních formací. Volební pravidla pro evropské volby, podle nichž bude celá republika jedním volebním obvodem a každá politická formace bude tudíž mít jen jednu celostátní kandidátku, nahrávají těm subjektům, které nasadí do čela kandidátek silné osobnosti. I průzkumy veřejného mínění naznačují, že voliči budou volit nejen podle svých stranických preferencí, ale i podle osobností.
Politické strany se zatím nijak výrazně neprofilují ani ve vztahu ke krajským a k senátním volbám. Zatímco ODS i lidová strana mohou do jisté míry spoléhat na to, že mají v krajích silné postavení od voleb v roce 2000 (a ODS navíc i na průzkumy veřejného mínění, které jsou jí nakloněny), vládní ČSSD zatím nepředstavila žádný ucelený plán, jak chce odstranit své značné mocenské manko na úrovni krajů a v Senátu. ČSSD zůstává sedm měsíců před krajskými a senátními volbami vnitřně nejednotná a není schopna nabídnout veřejnosti na krajské úrovni a v senátních obvodech skutečné osobnosti. Zejména v senátních volbách přitom na kvalitě osobností tradičně záleží. V krajských volbách tak zřejmě opět dojde k hlavnímu střetu zejména mezi ODS a lidovci.
Vládní US, zdá se, už boj o kraje zcela vzdala a soustředí se především na senátní volby. Ty mají podle mnohých unionistů rozhodnout, zda strana může vůbec ještě přežít. Ve skutečnosti toto dilema může být ale rozhodnuto už ve volbách do EP, které US, jak už bylo řečeno, poněkud podcenila.
V senátních volbách se zásadní střet odehraje zejména mezi kandidáty podporovanými ODS a kandidáty menších stran bývalé čtyřkoalice, z nichž mnozí zůstanou formálně nezávislí. Zejména pro ODS je úspěch životně důležitý, protože pokud vyhraje příští volby do Sněmovny, byl by pro ní Senát kontrolovaný opozicí problémem. ODS se ovšem ve vztahu k senátním volbám zatím nijak výrazně neprojevila. Zejména se nezdá, že by se spojovala s výraznými, třeba i nestranickými osobnostmi, které by mohly straně pomoci prolomit prokletí druhého kola senátních voleb, v nichž se proti kandidátům ODS tradičně spojují voliči všech ostatních stran.
Článek vyšel v Krajských novinách – Hradec Králové a Pardubice, duben 2004