Zítřejší vstup České republiky do Evropské unie je událostí tak významnou, že pro ní lze v české historii nalézt jen málo paralel. Datum 1.5.2004 bude navždy součástí knih dějepisu.
Jakkoliv je toto datum důležité, náš vstup už je jen symbolickým krokem. V unii totiž už nějakou dobu Česká republika de facto je. Nejen proto, že jsme nikdy nepřestali být součástí Evropy, ale také proto, že před oficiálním datem vstupu Česká republika postupně přijala většinu norem a zákonů, které jí činí s unií kompatibilní. I proto můžeme sami sobě říci: „Vítejme v Evropské unii!“
O dopadech rozšíření EU, jakož i o jeho významu pro Českou republiku a Evropu, vycházejí v těchto dnes nesčetné články. Mnoho jich v minulých letech na téma EU napsal i autor těchto řádek. Proto se v tomto historickém okamžiku omezí jen na zopakování několika svých vět, které byly zveřejněny v nedávno publikované knize nazvané „Portrét české společnosti na prahu Evropy“ (Praha, Nakladatelství Petrov, 2004).
„Snad vůbec nejdůležitějším dopadem vstupu České republiky do Evropské unie, ve který doufám, je postupná změna politické kultury a demokracie směrem k větší otevřenosti a toleranci. Od vstupu si též slibuji modernizaci institucí a zprůhlednění právního prostředí. Zároveň vítám možnosti, které se otevírají v podobě volného pohybu osob, kapitálu, služeb a zboží nejen českým podnikatelům, ale především mladé generaci. Přál bych si, aby se Evropská unie postupně přeměnila ve skutečnou politickou unii a aby české země byly jednou platným členem evropské federace, o níž snil coby o záruce míru na kontinentu už v 15. století český král Jiří z Poděbrad.“
30. 4. 2004