Způsob, jakým byl expremiér Vladimír Špidla nominován na místo evropského komisaře, bude ještě dlouho zatížen pachutí politického buranství. Jisté je, že právě Pavel Telička si už kvůli svým zásluhám o vstup České republiky do Evropské unie, jakož i znalostem evropské problematiky a pracovitosti politický „podraz“ v podobě svého neplánovaného a špatně zdůvodněného vystřídání Špidlou nezasloužil.
Příznivci Evropské unie by se však měli i přesto radovat. Česká republika totiž nominací Špidly vysílá několik signálů, které výrazně zlepší její postavení v EU. Tím hlavním je skutečnost, že Špidla je těžká váhová kategorie, což se v případě Teličky rozhodně nedalo říci.
Mnozí vysocí činitelé EU oceňovali Teličkovu kompetentnost, ale ve srovnání s většinou komisařů nominovaných ostatními novými členskými zeměmi byl na domácí politické scéně muší váhou. Z toho mnozí západoevropští politici usuzovali, že Češi neberou své působení v evropských strukturách příliš vážně. Tento nepříznivý obraz byl ještě umocněn výsledky voleb do Evropského parlamentu, v nichž v Česku jasně zvítězily strany s pověstí euroskeptiků.
Ani velmi „proevropský“ Telička tento obraz Česka v EU nemohl neutralizovat – a to právě proto, že za sebou neměl ani impozantní politickou kariéru, ani členství v nějaké silné politické straně. Špidla bude pro euroskeptiky tvrdší oříšek.
Podobný osud
Totéž platí o kontrastech mezi vztahem Klaus – Telička a vztahem Klaus – Špidla. Klausovou reakcí na jmenování Teličky byl poukaz na údajnou politickou nečitelnost profesionálního byrokrata, který nepatří k žádné politické straně. Pak Klaus ještě přidal odsudek Teličkova bývalého členství v KSČ. Tím Teličku degradoval do pozice, která by prezidentovi umožnila smést případné konflikty s eurokomisařem ze stolu. Protože je jisté, že i v budoucnosti Klaus hodlá pokračovat ve svém protievropském tažení, jmenování Teličky mu muselo vyhovovat. I Telička si byl vědom svého slabého postavení ve vztahu ke Klausovi a prezidentovy často absurdní výroky o EU přecházel mlčením.
S komisařem Špidlou bude mít prezident těžší práci. Není proto divu, že i když je Špidla politicky velmi čitelným a vysoce postaveným politikem, Klaus se k jeho jmenování postavil přinejmenším stejně kriticky jako ke jmenování Teličky.
Prezident si především velmi dobře uvědomuje, že v osobě Špidly proti němu stojí bývalý český premiér, který stejně jako on musel předčasně odejít z funkce kvůli „vzpouře“ ve vlastní straně. Ví také z vlastní zkušenosti, že se na okolnosti odchodu z premiérského křesla brzy zapomene. Navíc Špidla odešel se vztyčenou hlavou, neobklopoval ho žádný finanční nebo korupční skandál.
Až na Hrad?
Špidla se v EU těší skvělé pověsti nejen pro své proevropské postoje, ale i proto, že byl vnímán jako jeden z mála nezkorumpovaných a nezkorumpovatelných postkomunistických politiků. ČR je jen jednou ze dvou zemí, která v jeho osobě vysílá na místo komisaře bývalého premiéra. Včera také dostal v komisi důležité místo, které odpovídá jeho politické váze.
To vše mu bude umožňovat, aby vylepšil poněkud pošramocený obraz České republiky v Bruselu, a zároveň aby čas od času „usměrnil“ euroskeptické brblání některých českých politiků včetně prezidenta. Kdyby Telička reagoval na nějaké Klausovo eurofobní vyjádření, byl by okamžitě odkázán do patřičných mezí. Špidla si bez větší újmy může dovolit říci, že se pan prezident mýlí. To bude jistě důležité zejména v době referenda o evropské ústavě.
Špidla se po několika letech v nejvyšší evropské politice stane přirozeným kandidátem na post českého prezidenta. Svým politickým stylem se vždy lépe hodil do nějaké vysoké nadstranické funkce než do stranické politiky.
MF Dnes – 13. 8. 2004