Výsledky voleb promluvily jasnou řečí, pokud jde o pozici stran v krajích, ale mají omezenou vypovídací hodnotu v celostátním měřítku. I proto je „analýza“, podle které výsledky voleb vypovídají o špatném vládnutí, kterou nám pohotově nabídl Václav Klaus, ve skutečnosti jen dalším příkladem prezidentovy stranickosti a manipulace s veřejným míněním.
Krajské volby se od voleb celostátních zásadně liší. Tak především na krajské úrovni nenabízejí strany vize celkového rozvoje státu a mnohem méně se projevují jejich ideologické preference. Krajská správa je někde napůl cesty mezi veskrze pragmatickou komunální politikou a politikou celostátní, kde strany nabízejí vize rozvoje společnosti v souladu se svým ideovým umístěním na pravolevé škále.
V krajských volbách také mnohem více záleží na kvalitě místních organizací stran. ČSSD v tomto ohledu zaostává za občanskými demokraty, komunisty i lidovci. ČSSD je především celostátní stranou, která těží ze zavedeného jména a tradic, ale která si zatím nevybudovala silné pozice na nižších úrovních.Ve srovnání s ODS i s lidovci má ČSSD navíc poměrně malý rezervoár kvalitních osobností na krajské a komunální úrovni. Strana občas působí dojmem hlavy bez těla.
Voliči v krajských volbách vynášejí soud především nad konkrétními manažerskými schopnostmi stran a jejich krajských politiků. Ani zde nemá ČSSD příliš co nabízet, protože v prvních krajských volbách, za předsednictví Miloše Zemana, totálně pohořela. Sociální demokraté dodnes platí dluh za Zemanovu politiku, která byla založena na silném vůdcovství a málo se starala o nižší patra politiky.
Výsledky krajských voleb jsou také silně zkresleny nízkou volební účastí. I navzdory zmíněným deficitům by podpora pro ČSSD byla jistě vyšší, kdyby k volbám přišlo třeba jen o deset procent voličů více. Strany s tvrdými voličskými jádry, jako jsou ODS, lidovci, a zejména komunisté, z nízké účasti profitují.
Jestliže chce ČSSD dosahovat na krajské a komunální úrovni lepších výsledků, musí nejen zlepšit svou organizační síť, ale musí také začít důsledně vychovávat novou generaci politiků. Těm musí nabídnout perspektivu politické kariéry. Mladí lidé nebudou mít zájem o práci ve straně, kterou považují za vnitřně „zabetonovanou“ nebo nemoderní.
Nic z toho, co bylo řečeno, nesnižuje úspěch ODS. Ta si na krajské úrovni vychovala novou generaci politiků, z nichž někteří se brzy začnou uplatňovat na celostátní úrovni. Přesto by v analýzách toho, co výsledky krajských voleb znamenají a jak mohou ovlivnit volby do Poslanecké sněmovny, měla být ODS i její čestný předseda opatrnější a skromnější.
Příliš mnoho vítězného ryku okolo téměř totální převahy ODS v krajích, jakož i zisků nových křesel v Senátu by mohlo občanským demokratům uškodit. Voliči totiž mají tendenci vyvažovat. Mnoho voličů může odstrašit představa, že by po volbách v roce 2006 vedla ODS vládu, dominovala oběma komorám parlamentu i naprosté většině krajů,
V neposlední řadě i proto, že čestný předseda ODS se ve funkci prezidenta chová už zcela nepokrytě stranicky, což by v případě volebního vítězství ODS v roce 2006 mohlo vést k vytvoření prezidentského systému de facto, i když ho v České republice nemáme de jure. Tedy systému, kdy se bude skrze mocnou ODS, dominujícím všem úrovním české politiky, vládnout z Hradu.
Právo – 15. 11. 2004