Prezident Václav Klaus nedávno ostře kritizoval současnu koaliční vládu vedenou sociální demokracií. Mimo jiné řekl, že řada ministrů prostě není vidět. Žádný občan České republiky by si s nimi prý nemohl nic spojit, „žádnou strategickou koncepci, žádnou iniciativu, žádnou politiku, žádné konání“.
Ve skutečnosti je problém současné vlády trochu jiný. Její obraz na veřejnosti nepoškozují ministři, kteří systematicky–i když možná ne vždy v první linii televizních zpráv a na titulních stranách novin—dělají svou práci. Problémem jsou spíše někteří sociálně demokratičtí ministři, kteří jsou členy vlády zřejmě především jako úlitba levému křídlu ČSSD.
Někdy to pak vypadá, že vládní koalice není složená ze tří, ale ze čtyř stran. Tou čtvrtou je právě levé křídlo v ČSSD. K ministrům, kteří by se mnohem lépe vyjímali v KSČM než v ČSSD, patří zejména ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, ministr zemědělství Jaroslav Palas, a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.
Premiér Stanislav Gross sice nedávno vyhlásil, že chce politiku ČSSD modernizovat a posunout jí blíže k politickému středu. Jenomže dokud má ve vládním kabinetu politiky, jejichž styl práce i vystupování na veřejnosti automaticky navozují asociace s neschopnými, bezbarvými, ale o to arogantnějšími aparátčíky bývalého režimu, těžko tohoto cíle dosáhne.
Bohužel Gross je tak trochu chycen v pasti, protože jakákoliv snaha zbavit se těchto politiků by mohla položit jeho vládu, která má jen nejtěsnější možnou parlamentní většinu. Útok proti Škromachovi by mohl být vykládán i jako Grossova snaha zbavit se soupeře v boji o post předsedy strany ještě před řádným sjezdem. Škromach má navíc ve straně vlastní bázi, takže jeho nucený odchod z vlády by mohl vyvolat v ČSSD další konflikty.
Gross by ale mohl politicky ustát přinejmenším výměnu Emmerové. Ta zcela zbytečně irituje nejen profesionální ale i širokou občanskou veřejnost. Její politika i nešťastný způsob, jakým v médiích prezentuje své kroky, jsou v ostrém kontrastu s politickým vystupováním například Petry Buzkové, která též vede velmi složitý resort.
Je s podivem, že se sociální demokraté nebyli schopni poučit ze série politických propadáků, které jim připravili všichni jimi jmenovaní ministři zdravotnictví. Ačkoliv v tomto resortu neuspěl výrazně zatím žádný ministr od roku 1989, jména jako Ivan David nebo Milada Součková jsou dnes synonymy pro katastrofální personální politiku.
Jestliže ve vlastních řadách nemá ČSSD politiky, kteří by zvládli vedení tohoto resortu, proč se neuchýlit ke jmenování odborně zdatného nestraníka? Na otázku, proč ČSSD preferuje v postech ministrů a ministryň zdravotnictví zásadně členy své strany, i když jen poškozují obraz celé vlády, ale možná umí odpovědět zase jen ČSSD.
14. 12. 2004