Je známo, že vponěkud bezskrupulózním prostředí české politiky mají šanci uspět jen
silní a otrlí jedinci, což jsou—soudě podle složení parlamentu i
vlády—především muži. Nebo, lépe řečeno, „chlapi“. Z jejich středu se
pak vynořila skupinka obzvláště silných a otrlých politiků, kteří dnes
dominují české politice.
Ač Češi nejsou známi obzvláštním heroismem
a rádi se považují za národ s holubičí povahou, zmínění politici se
vyznačují zvláštní zálibou v jistém druhu politické brutality,
doprovázené speciálním výrazivem a politickými vizemi, které se nejlépe
dají popsat silnými slovy, jako jsou „válcování, eliminace nebo
čistky.“
Na samém vrcholu malé
české politické pyramidy stojí prezident Václav Klaus, který se po
letech přešlapování a nemastného neslaného kritizování Evropské unie
konečně vyslovil: EU prostě rozpusťme a na jejím místě stvořme novou
organizaci, v níž bude každý stát plně suverénní. EU je založena na
zhoubném multikulturalismu, kterému národní státy, osvobozené
z područí Unie, mohou čelit tím, že budou trvat na tom, aby se
přistěhovalci přihlásili k tzv. asimilačnímu principu. Jinými slovy,
měli by se „se vším všudy“ přihlásit k principům hostitelské
kultury a neměli by trvat na tom, aby hostitelská země respektovala
kulturu, kterou si přinesli s sebou. Pokud se jim to nelíbí, měli
by jít jinam.
Václav Klaus docela
jistě považuje své řešení za demokratické, a není mu nutné nevěřit.
Přesto, chtě nechtě, lidem s určitou historickou pamětí naskočí
husí kůže, když slyší něco jako „asimilační princip“ nebo že
přistěhovalci, kteří se nechtějí plně asimilovat, „můžou jít jinam“.
Když taková slova zazněla v minulosti, příslušníci různých židovských
ghett v Evropě věděli, že je nejvyšší čas si pakovat kufry, neboť budou
tak jako tak brzy násilně vystěhováni, popřípadě přijde pogrom. Později
někteří vzali asimilační rady vážně, jenomže Adolf Hitler a jeho druzi
si je stejně našli.
Václav Klaus tedy
není nijak originální, když se nyní situoval do pozice Asimilátora,
který chce ochránit naší kulturu od zaplevelení nejrůznějšími
přivandrovalci, kteří
si myslí, že mají právo se potulovat po světě, jak se jim zlíbí, a
v hostitelské západní zemi odmítají nosit kravatu nebo krátké
sukně, popřípadě jíst knedlíky a vepřové. Dokonce i v současné
České republice předběhli prezidenta v tomto typu argumentace
příslušníci nejrůznějších hnutí, jejichž vyholené „mozkovny“ mají
nejraději ze všeho jednoduché slogany typu „Čechy Čechům!“
Klausovi ovšem zdatně
konkuruje jiný velikán, který se též s těmi, co jsou jiní, nemíní nijak
párat. Miloš Zeman už během svého premiérování proslul tím, že
během návštěvy
Izraele mínil, že nejlepším řešením palestinské otázky by bylo hromadné
vystěhování Palestinců. Ostatně s Klausem se dobře shodne i na tom, že
vystěhování tří miliónů německých spoluobčanů po 2. světové válce bylo
absolutně správné.
Nyní Miloš Zeman
navrhuje očistit i vlastní stranu—od neschopných politických krys a
zrádců. Mluví se o deratizaci sociální demokracie. K tomu bude ovšem
nejspíše zapotřebí značné množství jedu, protože většina sociálních
demokratů neholduje sportu (když ano, tak fotbálku následovaným
pivkem), a mnoho z nich se i svou tělesnou konstitucí podobá našemu
Deratizátorovi. Bude zřejmě nutné krysím jedem otrávit velké množství
tlačenky, jitrnic a slivovice.
K úrovni zmíněných
dvou velikánů se snaží přiblížit muž přezdívaný některými „dutý a
prázdný Topol“. Ten pro změnu nedávno proslul tím, že slíbil hned po
svém nástupu do funkce nekompromisní čistku ve státní správě, tzv.
„noc dlouhých nožů“. Pro neznalé historie, během „noci dlouhých nožů“
nechal Adolf Hitler v roce 1934 povraždit své skutečné i domnělé
odpůrce.
Samozřejmě, že bychom mohli Mirkovi Topolánkovi v souvislosti se zmíněným výrokem přezdívat též například Mackie
Messer, ale je téměř jisté, že vzhledem k chlapské povaze naší politiky
by Topolánek preferoval mužnou přezdívku Terminátor, která nejen
evokuje obrazy známého svalovce, jež je nyní guvernérem Kalifornie, ale
navíc se rýmuje s Asimilátorem a Deratizátorem.
Jiřímu Paroubkovi se
pro změnu říká Buldozer. To je za normálních okolností docela
nebezpečný stroj, který za sebou nechává jenom spoušť, ale ve srovnání
s Asimilátorem, Terminátorem a Deratizátorem se nakonec jeví docela
přívětivě–a vlastně lidsky. Otázkou samozřejmě je, co vše nakonec
Buldozer poboří, kam až dojede, co vznikne na místech, která srovnal se
zemí. Jisté je, že pokud by měl jenom připravovat půdu pro Asimilátora,
Deratizátora a Terminátora, nečeká nás nic dobrého.