Rozhovor se známým komentátorem politického a kulturního dění o vlivu médií v Česku a ředitelem New York University in Prague, o jejich skutečné (ne)závislosti a o tom, proč v médiích převládá bulvár nad seriózností..
PRAHA 20. září
Dlouhá léta jste žil v zahraničí. Máte tedy možnost porovnat média na západ od nás s našimi médii. Jak by srovnání z vašeho pohledu dopadlo?
Pokud jde o formální strukturu a svobodu médií tak rozdíly například mezi Německem a Českou republikou, nebo Německem a USA, nejsou nijak velké. Osobně ale vidím dva důležité rozdíly. Jeden souvisí se zažitými zvyklostmi a dlouholetým demokratickým duchem, který panuje v médiích v Německu a ve Spojených státech. To se promítá do profesionality novinářů, do jejich zkušeností, do způsobu jakým pracují s informacemi.
Druhý markantní rozdíl je v ekonomickém zázemí. Česká média jsou ekonomicky poměrně slabá a to se také velmi promítá do jejich profesionality. Když přijdete do regionálního deníku ve Spojených státech, najdete tam stovky lidí. U nás dělá celostátní noviny jen hrstka lidí, to se musí někde projevit.
V Česku se pomalu blíží čas voleb. Jaký mají média na voliče vliv?
Podle mého názoru je vliv médií trochu přeceňován. Na jedné straně u nás vidím poměrně velkou stranickost médií. Soukromé televize a nejméně dva celostátní deníky, Lidové noviny a MF Dnes, jsou výrazně pravicové, tedy svým způsobem stranické. Zároveň si ale myslím, že vliv médií, zejména tištěných, není až tak velký. Dá se to vyzkoušet praktickým testem a tím jsou výsledky posledních dvou voleb…
Máte na mysli výsledky posledních dvou voleb do parlamentu…
Přesně tak. Většina českých médií inklinuje k pravici a většina občanů v posledních osmi letech volí levici. Myslím si tedy, že vliv médií není až tak velký, jak by si možná média přála a jak se to také někdy podává.
ČSSD si údajně nechala vypracovat průzkum, ze kterého skutečně vyplynulo, že osmdesát procent novinářů je pravicově zaměřených. Odpovídá podle vás tento výsledek skutečnosti?
Pravicovost a levicovost se v českém kontextu obecně těžko hodnotí. Velmi často je u nás rozdíl mezi rétorikou a skutečnými činy. Byly u nás i strany, které se tvářily velmi pravicově, ale dělaly v podstatě levicovou politiku. Pokud bychom se ale podívali na rétoriku médií, na to, koho podporují, tak je tento průzkum podle mého soudu dost přesný. Nejméně dvě třetiny českých médií, pokud nepočítáme elektronická média, jsou skutečně spíše pro pravici.
Pokud se tedy české deníky v záhlaví pyšní přívlastkem nezávislý či nestranný, je to oprávněné?
Žádná mediální organizace nemůže být úplně nezávislá. V médiích pracují konkrétní lidé, s konkrétními postoji a názory. Samozřejmě existuje redakční politika, která se může tvářit neutrálně, ale v určitých okamžicích si novinář musí vybrat. To se nakonec projeví v tom, jakým způsobem média referují o určitých věcech. Například ve Spojených státech nikdo nemá problém s tím, že hlavní deníky a hlavní televizní stanice před volbami zcela jasně řeknou koho podporují a proč. Myslím, že je škoda, že se to ve větší míře neděje i u nás. Česká média mají v módě skrývat se za objektivnost a naprostou vyváženost. Čtenář, posluchač nebo divák ale nakonec vcelku jasně vycítí, ke komu se dané médium přiklání.
Z čeho plyne většinová pravicovost médií?
Myslím, že to na jedné straně souvisí s ideologickým předsvědčením, které vyrůstá z kontrastu s bývalým režimem. Mnoho lidí na to zareagovalo tak, že se přiklonili k pravicovým konceptům. To se týká většiny lidí v médiích. Na druhou stranu se do orientace médií promítají i zájmy vlastníků. Například soukromé televize byly až do příchodu zahraničních investorů vlastněny velkými domácími skupinami, které měly své ekonomické zájmy, které už z podstaty věci jsou spíše napravo od politického středu.
Existuje přímá úměra mezi ekonomickou prosperitou určitého média a jeho nezávislostí a objektivitou?
Řekl bych, že je to spíše nepřímá úměra. Ekonomická slabost může, ale nemusí vyústit nezbytně do nějaké míry závislosti. Skutečností však je, že na malém českém trhu, který operuje v malém jazykovém prostředí, bojují všechna média o poměrně malý okruh velkých inzerentů a snaží se oslovit určitou cílovou skupinu. V naší společnosti, která je zatím poměrně chudá, je většina reklam zaměřena na nižší střední třídu. Například The New York Times mohou žít z toho, že většina reklam je zaměřena na vyšší střední třídu. U nás ale taková skupina ještě neexistuje a následkem je pak to, že všechna média se bulvarizují – v tom smyslu, že se snaží oslovit ten nejnižší společný jmenovatel. Není to nějakým nedostatkem profesionality, je to odpověď na poptávku. Média vědí, že největší míra poptávky je v té vrstvě, která se kouká na reality show a ty se snaží oslovit.
Zároveň, jestliže trh je dominován několika velkými inzerenty, to může mít za následek větší manipulovatelnost médií. Neodváží se například otevřeně řešit nějakou investigativní kauzu, která by šla proti velkému inzerentovi. Velikost trhu a poměrná ekonomická slabost médií tedy může mít dopad na jejich obsah.
Jaká by musela v Česku nastat situace, abychom zde mohli mít deník, který nebude do svého zpravodajství míchat bulvár?
Takový deník už tady máme, jsou to Hospodářské noviny. Tento deník však trochu trpí tím, že je zaměřen spíše na ekonomicky myslící lidi a zatím svým politickým zpravodajstvím neproniknul příliš mimo tuto vrstvu. To je trochu jeho omezení. Je to ale seriózní deník, který se svým stylem blíží k tomu, co bychom na Západě nazvali seriózní periodikum. Ekonomický problém ale v tomto případě vidím v tom, že na Západě by takový typ deníku vycházel sedm dní v týdnu a lidé by si ho kupovali na trafikách, nikoli, že by žil nebo přežíval skrze předplatitele. To je u nás zatím nemožné.
Jaký je tedy výhled do budoucna? Budou na stáncích převažovat seriózní deníky nebo bulvár?
Zatím je tendence spíše k bulvarizaci, vedená snahou oslovit co nejširší možný záběr společnosti. Řekl bych, že je to ale přechodné období, které souvisí se zdejší ekonomickou situací. Mám zároveň pocit, že tento druh novinařiny bude čím dál častěji narážet na skutečnost, že velmi podobný typ informací si lidé mohou stále více opatřovat z internetu a elektronických médií. Noviny tak soutěží s velmi těžkou konkurencí a to se začne projevovat. Myslím si, že některá periodika toto soutěžení nepřežijí.
Zároveň mě však přivádí k optimizmu to, že tím, jak se zde vytvoří ekonomicky silnější vrstva, bude zde i více náročnějších lidí, kteří budou ochotni kupovat dražší věci a také informace v „lepším provedení“. Tím se přirozenou cestou vytvoří klientela pro seriózní deník, který by měl být schopen konkurovat internetu zejména vysokou analytickou kvalitou sdělovaných informací, kterou internet v podstatě není schopen nabídnout.