V posledních dnech se množí názory, že jediným řešením povolebního patu jsou předčasné volby. Lze je rozdělit do dvou skupin. Jedni jsou s výsledky voleb nespokojeni a myslí si, že by v opakovaných volbách jasněji vyhrála jejich strana. Druzí uvažují fatalisticky—volební pat si nové volby prý vynutí.
Oba názory jsou problematické. Volání po nových volbách jen několik týdnů po skončení těch předešlých zpochybňuje samotný demokratický proces. Voliči rozhodli, a je nyní úkolem politiků, aby s těmito výsledky voleb pracovali a našli řešení. Opakování voleb je v lepším případě útěkem politiků od odpovědnosti, v horším výsměchem voličům.
K tomu všemu přistupuje otázka, co by nové volby v naší konkrétní situaci vlastně přinesly. Z názorů sympatizantů Občanské demokratické strany lze vycítit naději, že nové volby by daly ODS a jejím koaličním partnerům potřebnou většinu. Doufají, že voliči by to takříkajíc spočítali sociálním demokratům za povolební projev Jiřího Paroubka, za neochotu podpořit menšinovou vládu a za údajné obstrukce při volbě vedení Poslanecké sněmovny.
Jenže politickou budoucnost není nikdy možné tak jednoduše předpovědět. Je například možné, že by se mnoho voličů od ODS odvrátilo, protože nyní znají podobu jí navrhované vlády. Ti, kdo doufali, že Mirek Topolánek vnese do vládní politiky čerstvý vítr, jistě nevěřícně kroutí hlavami nad jmény, jako jsou Vlastimil Tlustý, Martin Říman nebo Ivan Langer. Zejména ti, kterým skutečně ležel na srdci problém korupce a doufali, že na ministerstvu vnitra zasedne člověk reprezentující nezpochybnitelně určité principy a vládu práva, už vědí, že by se tak ve vládě vedené ODS nestalo.
Nevypočitatelné jsou i další faktory. Například Strana zelených. Značná část jejích voličů hledala alternativu k zavedeným politickým stranám, jež vidí jako zkorumpované a chtivé moci. Jenže místo toho, aby dostáli obrazu nekonformnosti a strávili alespoň jedno volební období v opozičních lavicích, zelení se přes noc stali součástí systému. V jejich povolebním počínání je velmi těžké odlišit odpovědnou snahu pomoci vzniku nějaké vlády od bažení po několika vládních postech. Navíc levicově orientovaní voliči zelených by nyní nepochybně lépe slyšeli Paroubkovo varování, že Bursíkova SZ je béčko ODS.
Zelení by se v předčasných volbách tedy nemuseli do PS vůbec dostat, což by mohlo i při opakovaném volebním vítězství ODS znamenat, že ČSSD a komunisté budou mít dohromady většinu. Stejná situace by mohla nastat, i kdyby se do PS znovu dostaly všechny současné strany, ale voliči by „ocenili“ neschopnost nekomunistických stran se dohodnout několika procenty navíc pro KSČM.
A je zde i další faktor. Je téměř pravidlem, že voliči trestají v předčasných volbách ty strany, které je vyvolají. Jestliže si ODS myslí, že by předčasné volby byly výhodné právě pro ni, musela by se hodně snažit, aby ona a její čestný předseda ve funkci prezidenta nebyli viděni jako ti, kteří o ně nejvíce usilovali a společnými silami je přivodili. A to by bylo velmi těžké v situaci, kdy se od nich očekává, že především oni najdou řešení na půdorysu nedávných voleb.
Právo, 10.7.2006