Visegrádská skupina, kterou tvoří Česká republika Maďarsko, Polsko a Slovensko, měla před sebou po rozšíření Evropské unie v roce 2004 světlou budoucnost. Chtěla a mohla hrát roli regionálního uskupení, které po vzoru skandinávských zemí nebo zemí Beneluxu dodává svým členům větší váhu v rámci EU.
Poslední politický vývoj ovšem tuto možnou roli oslabuje. Ba je dokonce možné, že Visegrád se brzy ocitne v existenčním ohrožení.
Polsko jako mocnost
Začalo to už před vstupem jeho členů do EU. Jedna z hlavních rolí Visegrádu – vzájemná pomoc při vyjednávání s EU – se do jisté míry vyčerpala, jakmile bylo členství na dohled. Polsko výrazně ukázalo, že má své vlastní zájmy, při začátku války v Iráku, kdy se mnohem jasněji než ostatní visegrádské země – a bez hlubších konzultací s nimi – postavilo na stranu USA. Později Poláci spolu se Španěly zablokovali první summit o evropské ústavě. I v tomto případě hájilo Polsko především své zájmy.
ž tehdy začínalo být jasné, že stát čítající téměř 40 miliónů obyvatel – více než tři ostatní země Visegrádu dohromady – chce v EU hrát roli regionální mocnosti. Nicméně až do série parlamentních voleb v zemích Visegrádu v loňském a letošním roce se politické elity všech čtyř zemí byly spolu schopny jakž takž domluvit.
Možná i proto, že ve třech ze čtyř zemí Visegrádu vládli ideově spříznění sociální demokraté a všechny vlády sdílely zkušenost z finiše přístupových jednání s EU.
Mesiáši na severu
Po loňském volebním vítězství strany Právo a spravedlnost bratří Kaczyńských v Polsku a po jejím letošním koaličním spojení s extrémně pravicovými stranami Sebeobrana a Liga polských rodin ovšem bylo jasné, že komunikace v rámci Visegrádu může brzy narazit na vážné překážky.
Jestliže polští socialisté hájili národní zájmy v rámci EU z důvodů pragmatických, Kaczyńští mají o roli Polska v Evropě a ve světě mesianistické představy. Jen těžko mohou považovat za rovnocenné partnery malé země Visegrádu.
Dokud ale vůle spolupracovat panovala alespoň v ostatních zemích Visegrádu, dařilo se přece jen dopady nové politické situace v Polsku neutralizovat. Jenže po maďarských volbách, které potvrdily předešlou vládu demokratické levice, přišly v červnu problematické volební výsledky v České republice a zejména na Slovensku.
Vítězství Občanské demokratické strany v Česku může mít protichůdné dopady, takže je příliš brzy na definitivní závěry. Na jedné straně byla ODS během své vlády k visegrádské spolupráci chladná; na straně druhé, jak se zdá, si poměrně dobře rozumí s Právem a spravedlností v Polsku – především pokud jde o opatrnost vůči prohlubování politické integrace EU.
Zatímco by tedy vláda vedená ODS zřejmě neměla problémy se současným vedením Polska, její vztahy s novou slovenskou vládou by byly ambivalentní – nedůvěřovala by levicovému zaměření vlády, ale cítila by jistý názorový soulad s její národoveckou orientací.
Obavy a děs
Nejvážnější překážka pro další visegrádskou spolupráci se ale utvořila právě v podobě nové slovenské vlády. Koaliční partneři vítězné strany Směr Roberta Fica – tedy Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko a Slotova Slovenská národní strana – vzbuzují v EU obavy, v Maďarsku však přímo děs. Ján Slota už stačil vytvořit diplomatický konflikt s Maďarskem, když obvinil Maďary z utlačování Slováků na jižním Slovensku.
Teoreticky by si národovecky orientovaná vláda na Slovensku mohla do jisté míry notovat s polskou vládou a naší ODS. Národovectví je ale vždy sebestředné.
Je tak například docela dobře možné, že na nadcházejícím summitu visegrádských prezidentů v Lánech si bude český prezident Václav Klaus notovat v kritice EU se svým polským a slovenským kolegou. Ale společný odpor vůči něčemu nestačí k dlouhodobému ospravedlnění existence Visegrádu – zvlášť když pod povrchem bublá nedůvěra ve vzájemných vztazích.
Uložme pro lepší časy
Visegrád nyní směřuje spíše k vnitřním konfliktům a možná i k zániku. To nejlepší, v co lze nyní doufat, není úzká koordinace zahraničněpolitických aktivit jeho členů, ale spíše pokusy o zachování institucionální slupky pro lepší časy. Při životě ji budou udržovat spíše ministerští úředníci než politické elity. Dost málo pro organizaci, která měla kdysi smělé politické plány.
Hospodářské noviny, 26.7.2006