Raději Visegrád dejme k ledu

Visegrádská skupina, kterou tvoří Česká republika Maďarsko, Polsko a Slovensko, měla před sebou po rozšíření Evropské unie v roce 2004 světlou budoucnost. Chtěla a mohla hrát roli regionálního uskupení, které po vzoru skandinávských zemí nebo zemí Beneluxu dodává svým členům větší váhu v rámci EU.

Poslední politický vývoj ovšem tuto možnou roli oslabuje. Ba je dokonce možné, že Visegrád se brzy ocitne v existenčním ohrožení.

Polsko jako mocnost

Začalo to už před vstupem jeho členů do EU. Jedna z hlavních rolí Visegrádu – vzájemná pomoc při vyjednávání s EU – se do jisté míry vyčerpala, jakmile bylo členství na dohled. Polsko výrazně ukázalo, že má své vlastní zájmy, při začátku války v Iráku, kdy se mnohem jasněji než ostatní visegrádské země – a bez hlubších konzultací s nimi – postavilo na stranu USA. Později Poláci spolu se Španěly zablokovali první summit o evropské ústavě. I v tomto případě hájilo Polsko především své zájmy.

ž tehdy začínalo být jasné, že stát čítající téměř 40 miliónů obyvatel – více než tři ostatní země Visegrádu dohromady – chce v EU hrát roli regionální mocnosti. Nicméně až do série parlamentních voleb v zemích Visegrádu v loňském a letošním roce se politické elity všech čtyř zemí byly spolu schopny jakž takž domluvit.

Možná i proto, že ve třech ze čtyř zemí Visegrádu vládli ideově spříznění sociální demokraté a všechny vlády sdílely zkušenost z finiše přístupových jednání s EU.

Mesiáši na severu

Po loňském volebním vítězství strany Právo a spravedlnost bratří Kaczyńských v Polsku a po jejím letošním koaličním spojení s extrémně pravicovými stranami Sebeobrana a Liga polských rodin ovšem bylo jasné, že komunikace v rámci Visegrádu může brzy narazit na vážné překážky.

Jestliže polští socialisté hájili národní zájmy v rámci EU z důvodů pragmatických, Kaczyńští mají o roli Polska v Evropě a ve světě mesianistické představy. Jen těžko mohou považovat za rovnocenné partnery malé země Visegrádu.

Dokud ale vůle spolupracovat panovala alespoň v ostatních zemích Visegrádu, dařilo se přece jen dopady nové politické situace v Polsku neutralizovat. Jenže po maďarských volbách, které potvrdily předešlou vládu demokratické levice, přišly v červnu problematické volební výsledky v České republice a zejména na Slovensku.

Vítězství Občanské demokratické strany v Česku může mít protichůdné dopady, takže je příliš brzy na definitivní závěry. Na jedné straně byla ODS během své vlády k visegrádské spolupráci chladná; na straně druhé, jak se zdá, si poměrně dobře rozumí s Právem a spravedlností v Polsku – především pokud jde o opatrnost vůči prohlubování politické integrace EU.

Zatímco by tedy vláda vedená ODS zřejmě neměla problémy se současným vedením Polska, její vztahy s novou slovenskou vládou by byly ambivalentní – nedůvěřovala by levicovému zaměření vlády, ale cítila by jistý názorový soulad s její národoveckou orientací.

Obavy a děs

Nejvážnější překážka pro další visegrádskou spolupráci se ale utvořila právě v podobě nové slovenské vlády. Koaliční partneři vítězné strany Směr Roberta Fica – tedy Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko a Slotova Slovenská národní strana – vzbuzují v EU obavy, v Maďarsku však přímo děs. Ján Slota už stačil vytvořit diplomatický konflikt s Maďarskem, když obvinil Maďary z utlačování Slováků na jižním Slovensku.

Teoreticky by si národovecky orientovaná vláda na Slovensku mohla do jisté míry notovat s polskou vládou a naší ODS. Národovectví je ale vždy sebestředné.

Je tak například docela dobře možné, že na nadcházejícím summitu visegrádských prezidentů v Lánech si bude český prezident Václav Klaus notovat v kritice EU se svým polským a slovenským kolegou. Ale společný odpor vůči něčemu nestačí k dlouhodobému ospravedlnění existence Visegrádu – zvlášť když pod povrchem bublá nedůvěra ve vzájemných vztazích.

Uložme pro lepší časy

Visegrád nyní směřuje spíše k vnitřním konfliktům a možná i k zániku. To nejlepší, v co lze nyní doufat, není úzká koordinace zahraničněpolitických aktivit jeho členů, ale spíše pokusy o zachování institucionální slupky pro lepší časy. Při životě ji budou udržovat spíše ministerští úředníci než politické elity. Dost málo pro organizaci, která měla kdysi smělé politické plány.

Hospodářské noviny, 26.7.2006

 

 

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..