Politický cynismus v České republice ukazuje stále nové tváře. Nikoho už například nepřekvapí, že před každými volbami se z ničehož nic vynoří údajné kriminální kauzy, v nichž figurují politici. Ačkoliv načasování těchto kauz pravděpodobně znamená, že v policii pracují někteří lidé na politickou zakázku, nikdo se nad tím příliš nepodivuje.
Nikdo se také nepozastavuje nad křiklavou „údajností“ nejrůznějších obvinění, jejichž životnost je často souměřitelná s jejich politickou výtěžností. A nikdo se nepodivuje nad tím, že jen málokterý i z těch případů, které vyčnívají nad hladinu „údajnosti“, se skutečně vyšetří. Vlastně bychom se podivovali, kdyby se tak stalo.
Cynismus vládne na straně politiků, části policie, ale také značné části občanské veřejnosti. Což ovšem znamená, že stratégové předvolebního boje
musí ordinovat stále silnější dávky politického skandalizování: například v Kubiceho zprávě, vypuštěné do médií tři dny před červnovými volbami, je tak premiér obviněn z pedofile a styků s podsvětím. Ani po čtyřech měsících, v nichž se tato obvinění nepodařilo nijak prokázat, se nad monstrózností těchto „údajností“ nikdo nepozastavuje.
V nejposlednější předvolební kauze máme pro změnu co do činění s bývalým šéfem kabinetů premiérů Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka Zdeňkem Doleželem. Což o to, Doležel je nepochybně postava podivná; nebylo by divu, kdyby se potvrdila nejen podezření proti němu již vznesená, ale přibyla i další šokující odhalení. Paroubek se sice Doležela nekompromisně zbavil před rokem hned poté, co si před skrytou televizní kamerou řekl o „pět českých“ v souvislosti s privatizací Unipetrolu, ale skutečnost, že Doležel byl v rámci ČSSD významnou osobou, vrhá na stranu podivné světlo.
Politický dopad kauz, jako je ta Doleželova, je ovšem omezený. Důležitou roli v tom hraje až příliš průhledná účelovost různých „senzačních“ odhalení a jejich následná naprostá politizace. Zamotané klubko různých podezření, obviňování a protiútoků, do nějž navíc nezkušení čeští novináři jen málokdy vnesou světlo, po čase téměř nikoho nezajímá, a tudíž nemá na nic vliv. Jediným výsledkem je rostoucí přesvědčení, že zkorumpovanými darebáky jsou všichni politici.
Zdá se, že politické strany prostě důležitost vzájemného očerňování s pomocí „náhodně“ se vynořivších kriminálních kauz, v nichž figurují ti či oni straníci, buď silně přeceňují anebo už úplně ztratily chuť i schopnost zabývat se skutečnými problémy. Jaký dopad bude mít konkrétně Doleželova kauza?
Vezmeme-li v úvahu vzrůstající otrlost českého voliče, byl by dopad malý i v případě, kdyby nás v nejbližší době čekaly volby do Poslanecké sněmovny. Dopad na volby do Senátu a místních zastupitelstev, kterým politologové říkají „volby druhého řádu“, bude zcela zanedbatelný. Voliči se v těchto volbách rozhodují podle jiných kritérií, než je mediální obraz strany na celostátní úrovni.
Samotná, zřejmě podložená obvinění proti Doleželovi v souvislosti se snahou zneužít peníze z Evropské unie—stejně jako mnoho podobných případů— navíc dozajista rozbřednou v kaši politizace celého případu, k němuž se budou s vážnými tvářemi vyjadřovat politici z opačného tábora–mnozí z kterých, jak občan tuší, by sami měli mít v patách kriminálku. Když se k tomu přidá česká specialita—tajemné úniky z útrob policie o údajném prošetřování údajných příprav „Doleželovy skupiny“ údajně zabít plukovníka Kubiceho—je téměř jisté, že aféra pomalu zajde na nezájem občanů.
Kdyby se přece jen podařilo pokročit až ke skutečnému vyšetření celé věci a soudním rozsudkům, výsledek bude stejný, jako v aféře Srba. Pamatujete se ještě? Ano, řeč je o Srbovi, který chtěl údajně nechat zavraždit novinářku Slonkovou a doma měl v krabici od bot třicet miliónů, prý dar od tatínka. Jak to vše dopadlo? Srba byl sice nakonec poslán ve vězení, ale popularita ČSSD, tím nikterak neutrpěla. A jak by mohla v zemi, kde, jak každý občan ví, má své Srby každá politická strana a to, na koho zrovna padne oko policie a médií, závisí na piklích v temných zákoutích politiky.
Literární noviny, 16.10.2006